10.4.2011 | Autor: Lubomír Dorůžka

Ondřej Kabrna – piano, Fender Rhodes, elka x 705, diamond vocostring, roland juno-di, Jakub Antl – kontrabas, baskytara, Lukáš Pavlík – bicí. Nahráno: Svárov, 2010. Vydáno 2010. TT: 62:56. 1 CD Arta F10181.

Náš mladý jazz vykazuje široký stylový rozptyl: od coltranovské energie Ondřeje Štveráčka přes post-bopový mainstream Tomáše Hobzeka a jeho partnerů, výrazné zastoupení elektroniky v Muffu nebo v nové verzi Limba, různé stupně koktejlů chorusové improvizace s kompozičními tendencemi u většiny dalších, až k vyslovené inspiraci školou ECM. Vždycky tu však mají výrazné místo odkazy na modely, které už přinesla a kultivovala jazzová historie. 
Na tomto albu nového tria dnes čtyřiatřicetiletého Ondřeje Kabrny s partnery o něco mladšími (Antl je ročník 1981, Pavlík dokonce 1986) jsou takové odkazy vysloveně upozaděny. Výsledkem je tvar, který opravdu nic výrazně nepřipomíná: zní jako pokus o jakési jiné trio dost daleko od normálních jazzových schémat. Hlavním znakem je tu až téměř minimalistické (ale zase: bez jakýchkoliv názvuků na pravověrný minimalismus) soustředění na čistý a průzračný zvuk (svá sóla začínají nástroje často bez jakéhokoliv doprovodu) a citlivá práce s dynamikou, jejíž narůstání a ubývání v rámci sól i triových pasáží je téměř základní stavební metodou formy. V tomto směru se Kabrnovo trio výrazně odlišuje od naší běžné jazzové produkce.
Reprezentativní je hned úvodní Introduction. Vyrůstá z jediného opakovaného tónu piana, barveného zvukovými šelesty a rozvíjeného do jednoduché fráze spolu s růstem dynamiky, znovu potlačeným až do pianissima. Tento vstup má odpovídající paralelu v závěru alba: The Time is Over vytváří v jednohlasém pianovém sólu hezkou přípravu na závěrečné Outroduction (tento anglický novotvar si Kabrna může dát patentovat). To se vrací k opakování jednoho tónu nebo akordu z Introduction, okoření je zase prací s dynamikou, posílenou ještě o elektroniku, ale hudebně zůstává v základní rovině, stavějící jen na opakování. Vyzní to jako důstojný dovětek sledu deseti Kabrnových skladeb (jednou přispěl na album i Antl). I ve svém střídání svědčí o kompozičním záběru a občas za sebou nastupují v navazující souvislosti tak jako jednotlivé věty v klasice. 
Kabrna je svým školením původně elektronik, který se stále zabývá hudební elektronikou, hlavně studiem analogových syntezátorů. Na Konzervatoři Jaroslava Ježka studoval piano a krátce i skladbu. Teď tam učí a rovněž tam se seznámil se svými mladšími spoluhráči.
Ale svůj zájem o elektroniku uplatňuje v jazzu velmi decentně a šetrně. Na albu Timeways mu slouží jen k barvení zvukového spektra a především k práci s dynamikou, která je asi nejvýraznějším rysem jeho nového tria, radikálně odlišného od předcházejícího CD Cuban Summer. V každém případě představuje nový hlas, který paletu dnešní produkce zajímavým způsobem obohacuje. 

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2010/09