22.1.2002 | Autor: Michal Nejtek

Panther (60:29)
V poslední době se na trhu objevilo několik profilových desek různých smyčcových orchestrů. Společnými vlastnostmi těchto projektů je kromě komorního obsazení orchestru také program, který se většinou opírá o klasická díla hudby 20. století - tím nejfrekventovanějším se v tomto žánru zdá být Sonáta č.1 pro housle a komorní orchestr Alfreda Schnittkeho. Nahrávka souboru I Musici de Montréal není v tomto směru výjimkou. Soubor založil v roce 1983 violoncellista Yuli Turovsky, absolvent Čajkovského konzervatoře a profesor na univerzitě v Montrealu.
Prvním číslem v čistě ruském programu CD je Sinfonietta op. 32 č. 2 Nikolaje Mjaskovského, psaná v letech 1928-1929. Stylově skladba nikterak nepřekvapuje, jde o neoklasicismus, se značným vlivem kontrapunktického myšlení. Pomalá věta obsahuje tradičně krásné romantické téma, ovšem bez rachmaninovského patosu. Kontinuitu vývoje formy skladby poměrně ruší častá houslová sóla, jakési mikrokadence, které ovšem nepřinášejí žádné nové hudební informace (viz 2. věta).
Sólistou ve Schnittkeho Sonátě je Stepan Arman. Jeho výkon je spolehlivý a profesionální, i když nikterak vybočující z řady. Už ne tak spolehlivá se zdá být souhra všech interpretů v tutti místech skladby - například ve druhé větě (kolem cca 0:55 - 1:00), ale i jinde se vyskytují nepřesnosti a celek je dosti těžkopádný. Dále by se dalo nahrávce vytknout malé dynamické odlišení zlomových míst skladby (viz například osvobozující C dur kvintakord na počátku třetí věty).
Poslední skladbou na disku je Five Paganini Caprices Edisona Děnisova. Nejde o variace či o transkripci pěti částí Paganiniho cyklu, jak by se mohlo na první pohled zdát. Děnisov ve skladbě jednoduše nechává houslistu hrát originální verzi sólové skladby a opatřuje jí orchestrálním doprovodem. Ten někdy realizuje latentní harmonii, někdy jde harmonicky a rytmicky jakoby proti originálu, tj. ho vlastně z povzdálí komentuje. Výsledný dojem je však jediný: autor dopsal nadbytečné (a někdy i rušivé) noty k hotové a dokonalé skladbě.
Co dodat na závěr: CD je solidním počinem, dobře odvedenou prací, ale ničím víc. Pro příští projekt souboru bych doufal v zajímavější dramaturgii a interpretační pojetí jdoucí více do hloubky výrazu i techniky.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/01