Marián Varga – klavír (Yamaha P-120) a syntezátor (Yamaha S 80), Moyzesovo kvarteto. Text: S. Nahráno: 9 – 10/2006, IMI Studio, Bratislava. Vydáno: 2006. TT: 49:52. 1 CD Pavian Records PM0028-2, MAM401-2.
Pro každého, kdo v nějaké fázi svého bdělého života zažil 60. léta, bude Marián Varga už napořád varhanním mágem ze souboru Collegium musicum. Ano, byl (a je) to také skladatel, je autorem spousty písní a skvělých aranží a už skoro třicet let je to také sólový hráč a čím dál více preferuje zvuk klavíru před syntezátorem, do kterého se mezitím tehdejší „hammondky“ transformovaly. Zůstala-li vám nicméně v paměti „vargovská“ zvuková stopa jako jeden z orientačních bodů v mapě kulturního vědomí vaší bytosti, zkuste Mariána Vargu v kterékoliv jeho pozdější podobě nesrovnávat s jeho Hommage à J. S. Bach – která byla s to rockera netknutého klasikou upozornit na úžasné poklady minulosti a odchovanci klasiky být průvodcem do světa dobrého bigbítu. Varga ostatně s ničím novým nepřichází – dodnes žije z energie, která ho tehdy vynesla na výsluní. Sám to tak možná necítí, protože se ke „zvuku“ tehdejšího Vargy už téměř nevrací. Zpracovává to, co už jednou vytvořil, jako když alchymista zpracovává svou materii primu. Nahrávka je zastavením na cestě, na níž se Varga skladatel, písničkář a sólista příležitostně dává dohromady se spřízněnými muzikanty – v tomto případě s Moyzesovým kvartetem , se kterým se poprvé spojil už v roce 1981. Na svůj společný projekt pak navázali o dvacet let později a plod této jejich spolupráce, Vánoční suita , nyní tvoří první část nového alba. Dále na něm jsou písně a skladby z různých Vargových desek – Zvoňte zvonky , Zelená pošta , Cyrano z predmestia , Solo in Concert – a skladba Antifona 2003 pro violoncello a klavír, která je takto nejnovější Vargovou kompozicí a dost zřetelně stvrzuje hudebníkovu sebeidentifikaci se světem vážné hudby (v úvodu citováno téma z Prokofjevovy Symfonie č. 7). Je to pěkné cédéčko, více ho ale ocení ten, kdo Vargu znal nebo alespoň trochu zná a alespoň trochu jeho umělecké aktivity sleduje. Neboli nic prvoplánového. Celek je dramaturgicky proporční, devítidílná Vánoční suita je vyvážena dalšími devíti skladbami (plus Antifonou). Vše drží pohromadě aranží, dvacetivteřinový Pochod (track 4) je jen pro smyčcové kvarteto. Varga častěji usedá za (digitální) klavír než za syntezátor, který – použije-li jej – rejstříkuje do decentního cembalového zvuku. Ze všeho, co kdy dělal, přetrvává melodičnost skladeb (některé jsou krásné – například Vianočné vlaky , Trňová královná ), jedenkrát se dokonce rytmickou pregnantností a kontrastem členěnou formou připomene i duch Collegia Musica (track 16 – Nechtiac ).
Body: 4 z 6
