4.12.2008 | Autor: Tereza Kibicová

(Mozart, Schubert, Chopin, Schumann)

Maria Joao Pires - klavír, Mozarteum Orchester Salzburg, Frans Brüggen, Chamber Orchestra of Europe, Claudio Abbado. Produkce: Christopher Alder, Helmut Burk. Text: A, N, F, portugalsky. Nahráno: live, 8/1990, Fundacao Calouste Gulbenkian, Lisabon, 10/1997, Palacio de Queluz, Lisabon, 1/1995, 4/1996, Großer Saal Musikhochschule, Mnichov, 8/1995, Großer Saal Mozarteum, Salzburg, 9/1997, Jesus-Christus-Kirche, Berlín. Vydáno: 2007. TT: 78:16, 58:15. DDD, digitally remastered. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6607 (Universal Music).

Další kompilace z řady Portrait of the Artist, tentokrát portrét portugalské klavíristky Marie Joao Pires, která si při své úctyhodné pianistické kariéře retrospektivně takovouto kompilaci rozhodně zaslouží. Pires koncertuje od svých útlých dětských let a z nabízených nahrávek je dobře znát, že se propracovala k velmi promyšlenému a zároveň kultivovanému interpretačnímu stylu. Booklet se vedle mnoha skutečných foto-portrétů této půvabné až gracilní dámy honosí též mottem: "With Passion". Také na zadní straně obalu si můžeme přečíst, že hra Pires je označována jako "vášnivá". S tím se však po poslechu předkládaných děl nemohu zcela ztotožnit. Maria Joao Pires se naopak jakékoli vášni naprosto vyhýbá a k dílům Mozarta, Schuberta, Chopina i Schumanna přistupuje s velikým respektem, jako by ztělesňovala striktní "médium" mezi notovým záznamem a posluchačem. Ostatně o tom se zmiňuje i John Stopford v průvodním textu v bookletu, za který též zasluhuje pochvalu, poněvadž umně propojil vlastní charakteristiku interpretky s výkladem k nahraným kompozicím, a to posluchač-čtenář vždycky ocení. Pires s díly skutečně pracuje svým osobitým způsobem a neustoupí ani na moment od svého pojetí, v němž uplatňuje především svůj měkký a uhlazený výraz propojený s vynikající, bezchybnou technickou propracovaností. Promyšlená je její interpretace i po stránce zvukové: Pires dává před vlastním nadšením a uchvácením hudbou přednost spíše hledání ve strukturálních parametrech děl a bystře si všímá všeho, co by z díla mohlo vystoupit na povrch, respektive k uchu posluchačů, aby tak přesto, že daná díla jistě již nesčetněkrát slyšeli v nesčetných podáních mnoha hudebníků, byli znovu zaujati něčím novým, co si u těchto skladeb dosud neuvědomili.
Osobně mě od Pires nejvíce zaujal "její" Chopin, u něhož tak často slýcháváme předimenzování jeho poetičností, zatímco Pires k němu přistoupila prostě a jakoby ulevila jeho mezi interprety přeháněnému romantismu. Hlavní aspekt, na němž Pires staví, spočívá v již zmíněné zvukovosti, a jak je vidno, tento parametr může být velmi nosný. Přestože předkládaná díla (mimo jiné Mozartova Sonáta F dur KV 332, Schubertovy 3 posthumní Impromptus D 946, 4 Chopinova Nocturna z op. 27 a op. 55, Schumannův Koncert a moll op. 54 a další) byla nahrávána v různých dobách a na různých nástrojích, jazyk interpretky zůstává jakoby stále týž, dobře rozpoznatelný a charakteristický. Též je třeba ocenit a vyzdvihnout zde na CD poprvé uvedenou živou nahrávku Mozartova Klavírního koncertu A dur KV 488 z rakouského festivalu v Salcburku, která ve srovnání s ostatními díly skutečně vykazuje jisté znaky typické pro "live recording", jako je třeba slyšitelné sešlapování pedálu a tak dále, přičemž však musíme před klavíristkou smeknout kvůli jinak naprosté dokonalosti a čistotě zvuku.
Portrét je nabízen v exkluzivním vypravení obalu i bookletu: grafik si vyhrál s působením barev a také již zmíněné fotografie (černobílé i barevné) Marie Joao Pires nám jakoby umožňují s ní komunikovat. Do textu se vloudila jen malá chybička, a to v seznamu stop, kde je třetí z Schubertových klavírních kusů D 946 označen jako c moll, správná je však tónina C dur. I tuto skladbu hraje ovšem Pires velmi krásně!


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/10