15.7.2005 | Autor: Petr Vidomus

Deuces Records/Dreyfus Jazz FDM/distribuce 2HP Production (72:21)
Marcus Miller - baskytara, klávesy, piano, kytary, basklarinet, elektronika, Poogie Bell - bicí, Dean Brown - kytary, Patches Stewart - trubka, Roger Byam - saxofony, Bruse Flowers - klávesy a hosté.Vydáno 2005. TT: 72:21. 1 CD 3 Deuces Records/Dreyfus Jazz FDM 36673-2 CB 811 (distribuce 2HP Production).

Věc, která se rýsovala již na loňských koncertech hvězdného basisty, se nyní vyjevila v plném lesku. Ano, Marcus Miller vydal po čtyřech letech studiové album.
Silver Rain je postavena na osvědčené Millerově výjezdní groove formaci. V bookletu tentokrát nenajdeme tolik hostujících hudebních es jako na, podle mého názoru, klíčové M2 (2001). Bohužel zde neuslyšíme ani tolik původní autorovy tvorby jako u předchozího snímku; Miller vsadil často spíše na reinterpretace jiných - Edgara Wintera, Stevie Wondera, Ellingtona, Hendrixe, ale i Beethovena.
Nový kompakt je jistě i albem poct a vzpomínek. Kromě výše uvedených se tu v titulním tracku Silver Rain vzpomíná na Boba Marleyho, který by letos oslavil šedesátku. Kousek v duchu reggae má delší historii - Miller jej napsal pro Erica Claptona ještě v době jejich společného účinkování v All Stars formaci Legends. Skladba však byla nahrána až nyní, již bez Claptona a s žánrově padnoucím výrazem Joey Kibblea z Take 6. Zablýskne se tu i Kenny Garrett na altku. Z celku vybočující a podařené reggae jen ukazuje, jak se Miller-skladatel a producent nenechává svazovat formami. Nicméně tolik výjimečných okamžiků na desce není.
Svému aranžérskému záměru Miller přizpůsobuje některá velmi známá témata. Poprvé přináší studiový záznam Hendrixovy Power of Soul, energické kompozice, jež zazněla před dvěma lety také na královéhradeckém festivalu JGTT. Je tu funková verze rockové hymny Frankenstein Edgara Wintera ze 70. let i poněkud pateticky znějící Beethovenova původně klavírní sonáta Měsíční svit (ne každý zkousne její synkopickou interpretaci). Nepochybně za pozornost stojí další ze "standardů", Ellingtonova Sophisticated Lady - klasika, kterou na koncertních vystoupeních Miller přednáší sólově na basklarinet. I ve studiu působí výborným dojmem, zbylé nástrojové obsazení si basista tentokrát obstaral zcela sám.
Svižné funky Girls & Boys pochází z dílny Prince (další z Davisových obdivovatelů!), původní barytonsaxofonový part však Miller transponoval pro basklarinet, melodii přirozeně hraje na baskytaru a vše jako by glosuje svým specifickým hlasem zpěvačka Macy Gray. Zhruba v polovině skladby vyniká energií bobtnající Garrettovo sólo, škoda jen, že tak krátké.
Na Silver Rain je vše, co chtějí basisté slyšet - brilantní a nezaměnitelná prstová technika, hammering i slap, aktuální příměs funku, jazzu, soulu či world music. Technická výjimečnost je tu samozřejmostí, dramaturgicky a kompozičně však koncept nikterak nad předešlými tituly nevyniká. Jednoduše: opakuje se velmi úspěšné, aniž by se hledalo nové a experimentální.

nahráli: Marcus Miller - baskytara, klávesy, piano, kytary, basklarinet, elektronika, Poogie Bell - bicí, Dean Brown - kytary, Patches Stewart - trubka, Roger Byam - saxofony, Bruse Flowers - klávesy a hosté
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/06