19.8.2004 | Autor: Věra Drápelová

Deutsche Grammophon / Universal Music (123)
Vizí ideální ženy unášený Beethoven si se svým Fideliem po několika předělávkách tvrdě vydřel úspěch. Stvořil hudebně průbojnou a krásnou operu, ale - sám ne příliš zkušený dramatik - slabiny textu a celé výstavby díla nepřeklenul. Zanechal tak inscenátorům tvrdé oříšky, mimo jiné téměř groteskní happy end ve stylu "deus ex machina". Však také v některých inscenacích, názorně odkazujících k totalitním režimům dvacátého století, je Don Fernando (ne tak úplně nelogicky) pouze nový Don Pizzaro v jiné uniformě. Zkušený německý režisér Jürgen Flimm, jehož newyorskou inscenaci Fidelia (premiéru měla na podzim 2000, kdy také vznikl televizní záznam) zachycuje toto DVD, šel trochu jinou cestou, ponechal šlechetnému ministrovi jeho eleganci a důstojnost, nejspíš i s ohledem na prostředí Metropolitní opery, jež si nelibuje v intelektuálních experimentech. Flimm se zabýval hlavně detaily, jednotlivými postavami a vlastním příběhem člověka v extrémní situaci. Přesto nevytvořil nijak konvenční inscenaci, naopak, využil moderní kostýmy, které upomínají na druhou polovinu dvacátého století, snad by to mohla být Pinochetova Chile, ale spíš se nalézáme ve věznici kdesi ve Spojených státech, kde - skoro jak v nějakém hollywoodském akčním filmu - zastaví bídáka zneužívajícího své postavení neohrožená hrdinka s pistolí v ruce. První dějství s domáckými výjevy Rocca, Marzelliny a Jacquina se odehrává na dvoře věznice, kde se přešívají vězeňské hábity, čistí se zbraně, to vše před zraky vězňů, jejichž cely obklopují rodinný příbytek. V druhém dějství představitelé Leonory, Rocca a Pizzara slézají k Florestanovi do podzemí, zde spíš do jakéhosi skladiště, po svislém kovovém žebříku. Artistické výkony zvládají se samozřejmostí profesionálů. Ostatně vedení herců a jejich téměř činoherní kreace, kamerou navíc sledované v detailech, jsou ozdobou inscenace a důkazem, že i v opeře se dá hrát intenzivně, a přitom civilně, bez přehrávání. Svítivým hlasem i strhujícím projevem dominuje finská sopranistka Karita Mattila coby Leonora. Nakrátko ostříhaná a obarvená na tmavo, v mužském vojenském oblečení je skutečně k nerozeznání od mladíka. Citlivý a váhavý otec rodiny Rocco se svými nápadnými brýlemi v podání René Papa se vryje do paměti stejně jako navenek uhlazený intrikán Don Pizzaro Falka Struckmanna. Jacquina hraje skvělý Matthew Polenzani spíše jako tvrdého chlapíka a Jennifer Welch-Babidge v úloze Marzelliny dává tušit, že cenou za kýžené osvobození Florestana byla zrada - spáchaná na Marzellině. O jejím dalším šťastném životě s Jacquinem lze vážně pochybovat. Robert Lloyd upoutá i v krátkém výstupu Fernanda, dirigent James Levine dává představení dramatický spád. Jediný problém mám osobně s Florestanem v podání Bena Heppnera. Ne kvůli zpěvu, Heppner je výtečný vokalista, i v tomto případě zpívá koncentrovaně, expresivně, ale zrovna v této roli, potažmo když je obklopen naprosto civilními a věrohodnými figurami, se nedokážu odpoutat od jeho vzezření. Nemohu prostě uvěřit tomu, že tenhle Florestan byl dlouhou dobu vystaven utrpení a trýzněn hlady.
Výbava DVD sestává z obrazové galerie fotografií zachycujících starší inscenace Fidelia na jevišti Metropolitní opery a z propagačních ukázek jiných DVD vydaných firmou Deutsche Grammophon.





nahráli: Ben Heppner, Karita Mattila, Falk Struckmann, René Pape aj., Orchestra and Chorus of the Metropolitan Opera, James Levine, Jürgen Flimm
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/08