HHHHH
Ludwig van Beethoven
Klavírní koncerty č. 2 B dur op. 19 a č. 4 G dur op. 58
Michail Pletněv – klavír, Ruský národní orchestr, Christian Gansch. Produkce: Matthias Spindler. Text: A, N, F. Nahráno: 9/2006, Beethovenhalle, Bonn. Vydáno: 2007. TT: 63:26. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6416 (Universal Music).
Tip Harmonie
Ludwig van Beethoven
Klavírní koncert č. 5 Es dur op. 73 „Císařský“
Michail Pletněv – klavír, Ruský národní orchestr, Christian Gansch. Produkce: Matthias Spindler. Text: A, N, F. Nahráno: 9/2006, Beethovenhalle, Bonn. Vydáno: 2008. TT: 37:45. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 6417 (Universal Music).
Michail Pletněv provedl 2. a 3. září 2006 na bonnském Beethovenfestu všech pět Beethovenových klavírních koncertů. První CD s live nahrávkou koncertů č. 1 a 3 vydala firma Deutsche Grammophon na sklonku roku 2007, nedlouho poté se v distribuci objevila zbývající dvě CD s koncerty č. 2, 4 a 5 . Pletněv je mimořádně osobitý pianista a o nahrávce těchto tří koncertů lze stěží napsat něco jiného, než co bylo řečeno o prvním CD tohoto beethovenovského kompletu (Harmonie 1/2008). Ostatně i autor průvodního textu David Gutman považoval za nutné ve všech třech bookletech opakovaně citovat tatáž Pletněvova slova, v nichž umělec osvětluje svůj přístup k Beethovenovi: „Interpretace Beethovena se velmi často podobá mauzoleu, což je pravděpodobně dáno respektem ke skladatelově osobě. Negativní stránkou tohoto přístupu je, že Beethoven nepůsobí jako živý člověk. Pro mne je Beethoven v tomto okamžiku tak živý jako kdokoli jiný na zemi, protože jeho hudba je stále vitální a plná emocí, jež můžeme sdílet …“ (Nutno dodat, že s těmito „oživujícími“ tendencemi přistupuje Pletněv nejen k Beethovenovi, ale ke všem skladatelům, jejichž díla interpretuje.) Beethovenovy klavírní koncerty skutečně působí v Pletněvově podání velice živě a bezprostředně. Pianista disponuje velkou tvůrčí fantazií a neuvěřitelně širokým arzenálem výrazových prostředků. Nejenže dokáže objevovat stále něco nového, ale nezřídka posluchače doslova konsternuje něčím naprosto neslýchaným. (David Gutman užil v této souvislosti výstižného termínu „postmodernistická expresivita“.) Přitom jen zřídkakdy máme pocit nějakých extravagantních naschválů. Vše v Pletněvově hře vychází z „logiky“ hudby, takže poslech tohoto pianisty vnímáme jako nádherné dobrodružství. Nahrávky 2. a 4. koncertu – jakkoli výborné a originální – jsou trochu ve stínu předešlého vynikajícího CD s koncerty č. 1 a 3. Možná je to tím, že mozartovská jiskřivost 2. koncertu a velké poetické plochy koncertu č. 4 nejsou tak úplně Pletněvovou „vlastní parketou“. Všechno nám ale Pletněv vynahradí ve skvělé nahrávce Beethovenova 5. „Císařského“ koncertu. Tady je opravdu ve svém živlu a jeho „divadelní představení“ je skutečně strhující: nabité energií, plné lesku, něhy, poezie i napětí. Orchestr si tu se sólistou v ničem nezadá, a především obě krajní věty hraje se švihem, jaký se slýchá jen málokdy.
Body: 6 z 6 – tip Harmonie
