21.10.2009 | Autor: Daniel Jäger

Eberhard Wächter – baryton, Walter Berry – basbaryton, Jon Vickers – tenor, Christa Ludwig – soprán, Walter Kreppel – bas, Gundula Janowitz – soprán, Waldemar Kmentt – tenor, Kostas Paskalis – baryton, Ljubomir Pantscheff – bas, Chor und Orchester der Wiener Staatsoper, Herbert von Karajan. Text: A, N, F. Nahráno: live, 25. 5. 1962, Wiener Staatsoper. Vydáno: 2008. TT: 66:02, 59:51. ADD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 7364 (Universal Music).

V roce 2008 si celý svět připomněl sté výročí narození Herberta von Karajana a také osmdesáté narozeniny německé pěvkyně Christy Ludwig. Vydavatelství Deutsche Grammophon na tyto dvě události reagovalo mimo jiné vydáním nahrávky Beethovenova Fidelia, při kterém se oba umělci setkali ve Vídeňské státní opeře v roce 1962. Jedná se o live záznam premiérového představení (25. května) oceňované Karajanovy inscenace oproštěné v divadelní rovině od určité slavnostní velkoleposti a založené na psychologickém vykreslení jednotlivých postav. Fotografie v bookletu napovídají o vizuální stránce inscenace – jednoduchá scéna i kostýmy, minimum rekvizit. Vše působí velmi civilně. I Karajanovo hudební pojetí je již na první poslech vzdáleno vnějšímu efektu, je velmi hluboké, rozvážné a niterné. Jestliže pro Karajana byl tehdejší vídeňský Fidelio již ve znamení určitého zúročení vlastních bohatých interpretačních zkušeností s tímto dílem, pro mezinárodně uznávanou pěvkyni Christu Ludwig, ověnčenou již vavříny z řady prestižních operních domů a koncertních pódií, to naopak představovalo jevištní debut v roli, která do budoucna patřila v její kariéře k nejlepším. Intonační důslednost zde pěvkyně místy podřizuje výrazu. Ten je ale strhující – její Leonora odhodlaná, rázná a neústupná, ale především milující žena. Scéna, při které Leonora přizná svou totožnost a zachrání milovaného manžela, v podání Ludwig doslova bere dech. Spolehlivým partnerem je jí tenorista Jon Vickers jako Florestan. Zákeřný Don Pizzaro, usílující o Florestanův život, našel ideálního představitele ve Walteru Berrym (tento vynikající rakouský basbarytonista byl v té době manželem Christy Ludwig). Basista Walter Kreppel jako žalářník Rocco působí z nahrávky velmi pasivním dojmem a z celého obsazení vyznívá nejmatněji. Gundula Janowitz jako Roccova dcera Marcellina se vyznačuje obrovskou vokální elegancí. Velmi spolehlivě jí sekunduje tenorista Waldemar Kmentt v roli Jaquina. Nahrávka je vynikajícím dokladem mistrovství celé jedné generace pěvců, kteří ve své době udávali měřítka (nejen) operní interpretace. Jistou vadou na kráse je místy nepříliš dobrá kvalita záznamu. Z dokumentačního hlediska je ale snímek velmi cenný a určitě by neměl ve vaší sbírce chybět.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/07