30.3.2004 | Autor: Věroslav Němec
Supraphon (70:14)
booklet
První CD vydané v roce desátého výročí vzniku PKF nabízí zážitek zcela jedinečný. Začít můžeme už jeho nápaditou a neotřelou dramaturgií. Tři díla pro klavír a orchestr tří skladatelů tří různých stylových období mají totiž překvapivě mnoho společného. Ve všech je sice klavír sólovým nástrojem, ale zároveň je jeho part - při vší technické náročnosti - vždy pevně začleněn do jednotného hudebního toku. Všechny tři skladby patří k vrcholným výtvorům svých autorů, přičemž každá z nich se navíc vyznačuje výrazně nekonformním pojetím.
4. klavírní koncert je ze všech Beethovenových klavírních koncertů nejlyričtější a v podání
Ivana Moravce a
Pražské komorní filharmonie s
Jiřím Bělohlávkem se stává skutečnou hudební básní. Měkké, téměř snové tóny úvodních akordů sólového klavíru přebírá orchestr stejně měkce a vzdušně, jako by sólista i orchestr byli jedna a táž osoba. Celá první věta proplývá lehce, s nepatrným nádechem melancholie, jako příjemná vzpomínka oživená svěžími, něžně perlivými klavírními pasážemi. I dramatický dialog volné věty se v závěru měkce rozplyne do vzdušného finále. Stejným poetickým nábojem, obohaceným o vzrušenější a patetičtější polohy, se vyznačují i Franckovy
Symfonické variace. Vrcholem tohoto CD je skladba závěrečná, Ravelův
Klavírní koncert G dur. Z křehkého impresionisticko-španělského koloritu se tu na nás usmívá jazz tak zářivě, až se nám nechce věřit, že je ho v Ravelově partituře tolik. Vše, co je jen trochu cítit jazzem, se tu překvapivě rozsvítí a vnáší do klidného, nostalgického a nepatrně impresionisticky zamženého letního odpoledne bezstarostnost mládí. Jiří Bělohlávek míchá barvy s fantazií beroucí dech, orchestrální sóla fascinují svou lehkostí a Ivana Moravce zachytilo toto CD v jednom z jeho nejsugestivnějších životních výkonů.
nahráli: Ivan Moravec - klavír, Pražská komorní filharmonie, Jiří Bělohlávek
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2004/03
