Ludmila Peterková – Playful Clarinet

(Abreu, Jobim, Rimskij Korsakov, Monti, de Yradier, Brahms, Puccini, Milhaud, Bizet, Pierné, Kovács, Schubert, Kroepsch, Bach, Jeanjean, Gounod, Rodriguez, Debussy, Rubinstein)

Ludmila Peterková – klarinet, Irina Kondratěnko – klavír. Produkce: Petr Vít. Text: A, N, F, Č. Nahráno: 1/2007, Studio Bohemia Music, Praha. Vydáno: 2007. TT: 63:59. DDD. 1 CD Supraphon SU 3901-2.

Oddechový pel mel beru jako libůstku naší nejlepší klarinetistky Ludmily Peterkové. Chce se mi věřit tomu, že „best of“ krásných a hlavně notoricky známých melodií může pro někoho být „vstupenkou do říše hudby“. S těmito pokrmy desítek chutí a vůní se setkáváme spíše u zpěváků, houslistů, cellistů, klavíristů… a samozřejmě orchestrů. V případě klarinetu to je méně časté. Paní Peterková si vybrala skutečně ty nejznámější trháky – Montiho Čardáš , Korsakovův Let čmeláka , Bizetovu Habaneru , Schubertovo Zastaveníčko , Bachův Air , Gounod-Bachovo Ave Maria , Debussyho Dívku s vlasy jako len 0¦ Naštěstí jsou zde i tracky méně známé, kde ukazuje překvapivý cit pro jazzový temporytmus (Jobim: Dívka z Ipanemy ) a taneční drive (Mexican Hat Dance , Abreu: Tico Tico , Rodriguez: La Cumparsita ). Určitě by bylo zajímavé, kdyby nahrála například album úprav jazzových standardů s orchestrem, jako se to vloni úspěšně podařilo slavnému německému basbarytonistovi Thomasi Quasthoffovi. Dramaturgie, která by mohla být v jiném podání snadno kavárensky kýčovitá, je u paní Peterkové perlovým náhrdelníkem. Její virtuozita, stojící vysoko nad všemi technickými problémy (Kroepsch: Fantasy , Jeanjean: Benátský karneval ), jí umožňuje naplno rozvinout podmanivě lahodný tón a jemné frázování. U ní je klarinet skutečně „hravý“. Jak je to vše snadné, pomyslíme si my – laici! (Díky Gerdu Albrechtovi se uskutečnila v době jeho šéfování České filharmonie v 90. letech v Rudolfinu interaktivní výstava hudebních nástrojů. Realita byla pro mě zahanbující. Z klarinetu, pozounu, trubky a tuby jsem sotva vyloudil tón, či spíše zvuk.) Jediným rušivým prvkem je klavír. Ne že by Irina Kondratěnko hrála špatně. Snaží se poctivě naplňovat představy, které tvůrci zapsali do partitur. Problémem je samotný nástroj. Humpolácký, rozostřený zvuk bez bohaté dynamické amplitudy nepatří Steinwayi, nýbrž Petrofu. Je to jeden z nejhorších nástrojů této renomované české značky, které jsem na nahrávce kdy slyšel. V Praze by se našly lepší nástroje této firmy. Škoda, doplatila na to hlavně Ludmila Peterková.

Technická kvalita nahrávky je uspokojující, velmi příjemné je výtvarné zpracování bookletu (fotografie Ludmily Peterkové s dcerami je v českém konzervativním prostředí asi novinkou).

Body: 4 z 6

Sdílet článek: