Nahrávky labelu Winter a Winter jsou již od pohledu uměleckým dílem, slibujícím neotřelý zážitek. Deska, jejímž hlavním protagonistou je varhaník Lorenzo Ghielmi, není ani v tomto případě výjimkou. Booklet – tentokrát s delším textem – se skládá z výňatků z první bachovské biografie od Johanna Nikolause Forkela (1749 – 1818), která vyšla v Lipsku v roce 1802 a dnes už ji vnímáme spíše jako podnětný a inspirativní pramen. Tak vypadá i průvodní text nahrávky: na zažloutlých listech se krásně vyjímá do švabachu tvarované písmo, ovšem s moderní interpunkcí.
Lorenzo Ghielmi zahajuje snímek Preludiem, fugou a postludiem Georga Böhma, dílem, které se nachází v antologii sepsané Johannem Christophem Bachem, starším bratrem Johanna Sebastiana. Ranější bachovské skladby jsou zde zastoupeny Fantazií a moll BWV 922 , Toccatou e moll BWV 914, italské vlivy představuje Concerto F dur podle Antonia Vivaldiho BWV 978 . Po líbezné Francouzské suitě G dur BWV 816 následuje PiÉces de Clavecin (Prelude, Allemand, Courante, Chaconne ) Louise Marchanda (1669 – 1732), přičemž v textu je posluchač odkázán na slavnou historku o neuskutečněné soutěži mezi Bachem a ve své době slavným Marchandem, jehož nápady Forkel označil za „prázdné a mdlé“. Závěrečnou etapu Bachova života reprezentuje fuga z Hudební obětiny BWV 1079 (Ricercare a 3 ).
Nápaditá dramaturgie, spojující hned několik prvků najednou (sonda do Bachova klávesového díla, různobarevnost nástrojů, upozornění na stylové vlivy…), je ozdobena temperamentně impulzivním, leč pevně kontrolovaným projevem Ghielmiho, který se nejlépe vyjímá v toccatových a fantazijních částech. Obdivuhodná je i varhaníkova schopnost rozehrát v rámci jednoho rejstříku rozmanitou variaci charakterů a nechat plně rozeznít daný nástroj. Poněkud bezradněji působí jeho pojetí suity, kde bych unesla méně excentričnosti, interpretační dobyvačnosti a dopřála bych si rychlejší tempo allemandy, sladší sarabandu či elegantnější gavotu. Ovšem právě tyto detaily mohou pro mnohé představovat příjemné osvěžení.
Dalším lákadlem snímku jsou kopie nástrojů z milánské dílny Andrei Restelliho: cembalo podle Christiana Vatera z roku 1738 (Toccata, Suita), cembalo podle FranĆoise Blancheta z roku 1730 (Böhm, Fantazie, Marchand), vázaný klavichord – k jedné struně patří dvě klávesy – podle Christiana Gottloba Huberta z roku 1787 (Concerto) a fortepiano podle slavného Gotffrieda Silbermana z roku 1749 (Ricercare).
Snímek potěší zvlášť ty – pokud už jste nezjistili, že v podstatě cokoli od tohoto labelu stojí za pozornost -, kdo od nahrávek očekávají něco víc než kvalitní provedení oblíbené hudby v libovolném pořadí a výběru, totiž nápad. Winter a Winter jejich nedostatkem rozhodně netrpí.
Vydavatel: Winter&Winter/2HP Production
Stopáž: 62:59
Body: 5 z 6
