31.10.2002 | Autor: Dagmar Štefancová

Naive / Classic
Tizian Vecellio dostal do vínku kromě malířského nadání také dlouhý život, který svázal především s Benátkami. Jeho smysl pro barevnost je téhož rodu jako barevná vícesborová praxe u sv. Marka, jeho schopnost dramatického vyjádření má v benátské hudbě takové paralely jako Monteverdiho nebo G. Gabrieliho. Přičteme-li Tizianovy vztahy ke špičkám benátské inteligence a jeho postavení, pochopíme, proč dal francouzský soubor Doulce mémoire své nahrávce právě tento název - Století Tizianovo. Je to ovšem trochu nadsázka: Tizian nežil sto let a hudba v Benátkách měla mnohem víc podob, než na tomto CD. To je zaměřeno zejména na "lehčí" vícehlasé písňové formy (frottoly, villanely, saltarella), nástrojové fantazie a intabulace a na madrigaly, bez jejichž existence si lze renesanční vokální hudbu jen stěží představit.
Tento vděčný repertoár si nemusí hledat svého posluchače a v podání poměrně mladého souboru (založen roku 1990) mu ani nic nechybí. Oceníte technickou vyspělost (chromatický madrigal Laura che il verde lauro) i jadrnost saltarell, zvuk nástrojů i hlas Luciena Kandela (tenor), který si s frottolou pohrává se zručností gondoliéra. Na malé ploše bookletu je soustředěno mnoho zajímavých informací. A navíc má Doulce mémoire sympatický nadhled - či snad Addio Venezia a zvuky moře v závěru CD nevykročují úmyslně mimo ono Tizianovo století směrem k nám?


nahráli: Doulce mémoire, Denis Raisin Dadre
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/10