4.11.2002 | Autor: Luboš Stehlík

Supraphon (69:16)
Jestliže na počátku světové kariéry Anne-Sophie Mutter stál Herbert von Karajan, Davida Oistracha Otto Klemperer, pak u Josefa Suka to byl Karel Ančerl. Všichni tito houslisté mohou vděčit svým starším kolegům za mnohé. Pokusme se alespoň na chvíli odhlédnout od desítky let vštěpovaného faktu, že byl Josef Suk rodově predestinován k velké hudební kariéře. Je to jistě krásné být vnukem skladatele a sekundisty Českého kvarteta Josefa Suka a pravnukem Antonína Dvořáka, ale to samo o sobě nemusí být patentem na oslnivou mezinárodní kariéru.

Avšak viděno zcela nezaujatě, Josef Suk hnětl od mládí mimořádný hudební talent, fyzické schopnosti a nezměrnou pracovitost do podoby vskutku ve své době světového houslisty. Mezi často citovanými gramofonovými úspěchy se především uvádějí Bachovy sonáty, Mozartovy koncerty, Bergův koncert, sonáty od Brahmse, Debussyho a Janáčka. To je jistě pravda, já osobně bych však na první místo dal recenzovanou nahrávku děl jeho příbuzných. V případě Dvořákova Koncertu a moll a Sukovy Fantazie se jedná bezesporu o refenční nahrávky, jako celek jsou dosud nepřekonané. Je však třeba připomenout, že by možná koncepčně nebyly tak báječné, kdyby za Sukem nestál Karel Ančerl a fantasticky hrající Česká filharmonie. Právě toto partnerství z toho dělá těžko popsatelný hudební zážitek. Stačí si poslechnout například jejich spolupráci v Sukově Fantazii: dokonalé frázování, neustále živý, proměňující se tep hudby, nádherný zpěv sólových houslí - a vše bude jasné. Svou rodovou spřízněností s oběma skladateli Josef Suk rozhodně neměl automatickou opci na nejlepší nebo nejautentičtější interpretaci. Jako kritik musím ale konstatovat, že díky i Karlu Ančerlovi tomu tak prostě je.




nahráli: Josef Suk - housle, Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/11