9.12.2003 | Autor: Jindřich Bálek
Supraphon (71:03)
booklet
Osmnáctá část ančerlovské edice nás uvádí do světa klasicismu. Je ale třeba říct, že obě mozartovské nahrávky drží při životě výkony sólistů. Velmi mile překvapí
David Oistrach - navzdory stáří snímku i ruské houslové škole odkojené Čajkovským je jeho Mozart velmi stylový. (Rozhodně mnohem stylovější než pozdější - místy téměř sladkobolný - snímek tohoto koncertu s Josefem Sukem). Zde navíc můžeme sledovat dokonalou techniku, přirozenou muzikálnost a detailní práci se zvukem. Takže člověk rád zapomene, že místy je tam romantičnosti přece jen příliš - podmanivé oistrachovské kouzlo promlouvá všude. Pokud jde o orchestrální part Mozartova
Houslového koncertu, je asi třeba říct, že například na nahrávkách J. Bělohlávka (s Č. Pavlíkem) nebo L. Peška je mozartovský klasicismus vystižen lépe. A stejně tak je tomu ve
Fagotovém koncertu, kde chybí orchestrálnímu partu serenádová lehkost a noblesa. Obě Mozartova raná díla tedy dost těžknou. Přitom fagotový part v podání
Karla Bidla vylehčenost nepostrádá a sólista má navíc krásně posazený měkký tón - i když místy působí trochu jednotvárně. Nová nahrávka s F. Hermannem je mnohem jiskřivější. Voříškova
Symfonie D dur - dílo geniálního mladíka, kterému předčasná smrt zabránila v další tvorbě - je v
Ančerlově podání především dílem strohým a dramatickým. Oproti tomu novější nahrávka s Virtuosi di Praga nastudovaná Oldřichem Vlčkem stojí mnohem víc na melodických liniích. Zjednodušeně řečeno: Ančerlův Voříšek víc připomíná Beethovena, Vlčkův spíše rozezpívaného Schuberta. A je dobře, máme-li na zvukových záznamech oba přístupy k tomuto překvapivě zralému dílu mladého českého skladatele. Tento historický snímek obstojí i vedle vynikající nové nahrávky Jiřího Bělohlávka s Pražskou komorní filharmonií, která je ještě propracovanější a zvukově úžasně bohatá. U Ančerla leckde najdeme větší monumentalitu a smysl pro strhující výstavbu celku.
nahráli: David Oistrach - housle, Karel Bidlo - fagot, Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2003/11
