20.5.2003 | Autor: Luboš Stehlík
Supraphon (96:04)
booklet
Jsou nahrávky, které umělecky nikdy nezestárnou a pokaždé dojmou. Jenom člověk zalituje, že v době nahrávky nebyly technické možnosti záznamu na současné úrovni. Nahrávka Dvořákova
Requiem s
Karlem Ančerlem u dirigentského pultu k nim rozhodně patří. Stereotypně se opakující únavné tvrzení, že Ančerl byl racionální až chladný a stavění ho až do protikladu například k Talichovi a Neumannovi tento snímek totálně vyvrací. K silnému emocionálnímu náboji přispívají každý svým dílem interpreti. O světové úrovni tehdejší
České filharmonie je zbytečné psát, opakuje se to téměř v každém dílu edice "Ančerl Gold". Úžasný výkon podává
Pražský filharmonický sbor - vyrovnaný, ozdobený svítivými výškami tenorů a temným fundamentem basů. Co se týká sólové čtveřice - nikdy jsem neslyšel v této skladbě něco tak vyrovnaného na tak vysoké úrovni. To, že Ančerl získal pro nahrávku právě tyto pěvce, považuji za další dirigentův úspěch, tentokrát "produkční". Žádná slova však nevyjádří hudební krásu, která z nahrávky sálá. To prostě musíte slyšet.
nahráli: Maria Stader, Sieglinde Wagner, Ernst Haefliger, Kim Borg, Pražský filharmonický sbor (sbormistr Markéta Kühnová), Česká filharmonie, Karel Ančerl
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2003/05
