28.3.2009 | Autor: Jindřich Bálek

W. A. Mozart, J. Strauss, L. van Beethoven, J. Sibelius, V. Williams, B. Britten, B. Bartók, R. Strauss

Leopold Wlach – klarinet, Dennis Brain – lesní roh, Philharmonie Orchestra, Wiener Philharmoniker, Herbert von Karajan. Text: A, N. Nahráno: 1949 – 1953. Vydáno: 2005. TT: 69:02, 74:42, 77:50, 64:30. ADD. 4 CD Artone 222326-354 (distribuce Bohemian Music Service).

Výběr nahrávek na tomto portrétu Herberta von Karajana zachycuje první období dirigentovy nahrávací činnosti, kdy ještě nebyl šéfdirigentem Berlínské filharmonie. Jde tedy o historické snímky, které vycházely v minulosti nejméně často, protože většinu zde obsažených titulů Karajan nahrál opakovaně, někdy i několikrát. Najdeme tu nahrávky z let 1949 – 1953, tedy z doby, kdy dirigent ještě nemohl tolik veřejně vystupovat vinou loajality k nacistickému Německu – a zároveň dostal od geniálního producenta firmy EMI Walthera Leggeho exkluzivní příležitost nahrávat. Legge dokonce v Londýně sestavil vlastní Philharmonia Orchestra, v jehož čele stál Otto Klemperer, a byl to zpočátku první evropský projektový orchestr stavený z nejlepších hudebníků, se kterými pravidelně nahrávali nejlepší dirigenti své doby. Karajan s tímto orchestrem natočil svůj první komplet Beethovenových symfonií, ze kterého je v tomto výběru Šestá a Sedmá v neobyčejně svěžím a moderním podání. O kvalitách smyčcové skupiny svědčí nejlépe Fantasie na téma Thomase Tallise Vaughana Williamse a Variace na Téma Franka Bridge Benjamina Brittena, z moderních autorů tu je i Karajanova vůbec první nahrávka Bartókova Koncertu pro orchestr a Sibeliovy Čtvrté symfonie, které překvapí zvukovou barevností a jasností koncepce. A také jeden z Mozartových koncertů pro lesní roh, kde zachytil mladého virtuosa Dennise Braina. Dále tu najdeme několik pozoruhodných historických snímků s poválečnými Vídeňskými filharmoniky, město i orchestr se tehdy vzpamatovávalo z poválečného šoku a hudba při tom měla důležitou roli. Premiérová nahrávka Straussových Metamorfóz, tehdy zcela nové skladby přímo inspirované válečnou zkázou Německa tu má mimořádnou autenticitu. Ale sondou do dějin je i brilantní podání Mozartova klarinetového koncertu se sóloklarinetistou Vídeňských filharmoniků Leopoldem Wlachem i několik Valčíků Johanna Strausse. Přiložený anglický a německý text neobsahuje jenom základní informace o nejslavnějším dirigentovi 2. poloviny 20. století, je to skutečný portrét s řadou zajímavých postřehů. Kdo tedy chce poznat, jak dobrý byl Karajan dirigent už na počátku své světové dráhy, lze mu tento komplet jen doporučit – zejména jako srovnání s jeho pozdějšími kreacemi, kdy mu orchestr dovolil mnohem více „kouzlit“ a budovat image posledního romantika. Tyto staré nahrávky dávají jiný obraz Karajana jako precizního energického hudebníka s velmi moderním přístupem. I když technická kvalita mono nahrávek odpovídá době vzniku, právem založily jeho slávu.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/08