4.12.2001 | Autor: Luboš Stehlík

Supraphon (56:32)
Při pohledu na tvář Josefa Bohuslava Foerstera z pozdní doby se ani nechce věřit, že značná část jeho díla je prostoupena motivy lásky v nejrůznějších podobách. Jedná se však vždy o erotiku vyjádřenou decentně a ušlechtile, někdy jenom v náznacích. Láska je také středobodem recitálu Ivana Kusnjera, a to jak melancholická rekapitulace již ukončeného milostného románu, tak objektivně pojaté milostné obrazy již velmi vzdálené lásky, jejíž trýzeň přebolela. Dominantou je více než půlhodinový blok Pohádky o dlouhé touze na slova Josefa Merhauta. Nádhernou předjímkou pak je Šest písní na Puškinovy básně. Ve Třech zpěvech, jakési kodě projektu, pak už sice nejde o milostné písně, kompozičním řešením a melodikou však předchozí cykly výborně doplňují.
Album je bezpochyby dosavadním vrcholem v Kusnjerově diskografii. Umělec zde plně zúročuje svoje nevšední schopnosti interpretace lyrické písňové literatury, lidskou zralost a nutný nadhled. Nebál bych se dokonce konstatovat, že tento titul je nadlouho "final recording" tohoto repertoáru. Velkým dílem k tomu přispěl i úhozově vybroušený Marián Lapšanský, jenž mezinárodně proslul právě interpretací české hudby, kterou s velkou dávkou licence lze označit za secesní (Fibich, Foerster, Novák). Od Supraphonu to byl možná odvážný dramaturgický počin, je ale dobře, že nedbá jenom na komerční hledisko a výkazy prodejnosti. Tento titul totiž nebude nikdy kasovním, je to hudba pro lidi s velmi vyhraněným citem pro nepatetickou krásu hudebního pozdně romantického jazyka.



nahráli: Ivan Kusnjer, Marián Lapšanský
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2001/12