Tři tria mají vazbu ke třem tragickým ztrátám skladatelova života – ke smrti matky, mladší sestry a třetí komponoval po úmrtí jediného syna. Myšlenkový a inspirační svět, ze kterého vzešly, je ovšem bohatší a složitější. Na prvním triu je znát přímý vliv Smetanova Tria g moll (ale i vliv Dvořákův a Fibichův), je to skladba ještě z posledních let studií (1882). Druhé trio vzniklo v Hamburku roku 1894. Třetí po návratu do Prahy v letech 1919-21. Zejména trio třetí je považováno za jednu z nejzajímavějších skladeb v autorově díle, především díky odvážné a energické třetí větě a objevnému polyfonnímu zpracování. V triu druhém následuje po dvou větách zpěvných věta pomalá vyznívající (mahlerovsky) jako bolestné loučení. První trio je jako jediné čtyřvěté podle klasického pořádku, je zasněné, ale plné mužné síly (a se smetanovským polkovým motivem ve větě závěrečné). V souvislosti s Foersterem se často (a právem) mluví o lyrismu – opomíjí se ale jiná stejně důležitá složka jeho díla – mistrovské zvládnutí formy, sevřenost a dokonalé prokomponování. Soustředěností hudebního myšlení se blíží triům Brahmsovým, melodikou však nezaměnitelně míří do české tradice. Jde o díla, která nepromluví hned, ale při každém návratu se v nich dá objevit něco nového – což je dost jednoznačná známka kvality. Supraphon vydal tři jeho důležitá komorní díla v obstojném provedení, navíc s dobrým komentářem v bookletu! I přes záslužnost tohoto snímku se ale nemohu zbavit dojmu, že interpreti zůstali Foersterovi leccos dlužni. Poměrně rozsáhlé plochy neefektní hudby by si zasloužily větší cit pro detail, větší jemnost a promyšlenost. To hlavní, vzácné foerstrovské spojení lásky a duchovnosti, které dovede být slavnostní i prosté zároveň, z této nahrávky bohužel nepromlouvá.
Vydavatel: Supraphon
Stopáž: 76:33
Nahráli: Foersterovo trio (Aleš Bílek – klavír, Stanislav Srp nebo František Pospíšil – housle, Václav Jírovec – violoncello
Body: 4 z 6
