4.6.2003 | Autor: Jindřich Bálek

Warner Classics (45:01)
Asi se nedalo očekávat, že se José Cura vyhne projektům určeným pro širší publikum, než je to operní. Nemá smysl podobné projekty předem odsuzovat, a je vcelku zajímavé sledovat, s jakou mírou vkusu (či nevkusu) se s nimi umělci vypořádají. Tady producenti sáhli k latinskoamerickému folkloru - problém ale je, že jenom v jedné poloze. Jednotlivé skladby se sice mírně liší "instrumentací", jinak jsou k nerozeznání. Cura v nich má přirozený a podmanivý hlas - jeho pravé kvality můžeme jen vzdáleně tušit - a celou dobu se drží jediné výrazové polohy jakéhosi univerzálního neškodného romantismu a tklivého roztoužení. Přitom si zachovává solidní míru vkusu, ale víc jak tři písně za sebou se podle mého názoru vydržet nedají. Jako celek se cédéčko hodí nejspíš tak do atmosféry poloprázdné kavárny mezi čtvrtou a pátou hodinou ranní.



nahráli: José Cura - tenor, Jorge Calandrelli - klavír, Paquito D'Riviera - klarinet a altový saxofon, Claudiu Roditi - Flugelhorn, René Toledo - akustická kytara, Javier Colina - basa, Marc Miralta - bicí, členové Sinfonia of London
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/05