Dong Hyek Lim – klavír. Produkce: Jorn Pedersen. Text: A, N, F. Nahráno: 4/2008, Henry Wood Hall, Londýn. Vydáno: 2008. TT: 65:35. DDD. 1 CD EMI Classics 5099 – 921597 824 (EMI).
Pro své třetí CD u EMI si čtyřiadvacetiletý jihokorejský pianista Dong-Hyek Lim vybral skladby, jež patří v klavírní literatuře k nejnáročnějším: Bachovy Goldbergovské variace a Busoniho transkripci Bachovy Chaconny . Už od prvních minut „Goldberga“ je zřejmé, že se bude jednat o provedení přinejmenším velmi kvalitní. Oceníme nejen muzikálnost projevu a obdivuhodnou průzračnost hudebního toku, ale i to, jak šalamounsky řeší Lim problém repetic – hraje totiž jen některé a jen občas. U páté variace ovšem zbystříme pozornost. Lim ji hraje v neuvěřitelném tempu, srovnatelném nejspíš s proslulou nahrávkou Gouldovou. Avšak na rozdíl od Goulda, který působí při vší technické preciznosti přece jen trochu neosobně a možná i exhibicionisticky, má Limovo pojetí obrovský poetický náboj: lehounké šestnáctiny šumí a jiskří jako horský potok, staccatové skoky v protihlasu pak doslova tančí. V 6. variaci nás nechá klavírista trochu vydechnout, aby nás hned nato okouzlil nečekaně lyrickým podáním gigy. A pak už posloucháme se stále větším a větším potěšením. Limova prstová technika je skutečně oslňující, zřetelná i v nejrychlejších tempech a naprosto fascinující v ornamentice (variace 10, 16, 28 atd.). Obdivovat budeme i pianistův neochvějně pevný rytmus (variace 10, 12, 14, 16, 20, 27, 28, 29). Při veškeré technické dokonalosti a rytmické pregnantnosti se Limovo pojetí vyznačuje zároveň působivou poetičností, hravostí, něhou a zvláštní křehkostí (var. 11, 13, 25, „ptačí štěbetání“ ve variaci 23). Nezřídka nás také překvapí neortodoxně pojaté frázování. Goldbergovské variace asi nikdy nikdo nezahraje tak, aby se líbily bez výhrad všem, a nepochybuji, že i Limovi bude leckdo leccos vytýkat (pro mne je onou pomyslnou „pihou na kráse“ 21. variace, která z celkového hravě-poetizujícího pojetí „trčí“ svou přehnanou citovou vemlouvavostí). Ale v každém případě se jedná o nahrávku osobitou a zajímavou, která rozhodně stojí za pozornost. V superlativech lze hovořit také o Busoniho Chaconně. Lim ji hraje velmi barvitě, téměř orchestrálně, s velkými dynamickými, barevnými i výrazovými kontrasty a s častými velkými rubaty. Technicky je v této náročně skladbě naprosto „nad věcí“. Jedná se bezpochyby o impozantní výkon, ale větší dojem na mne přece jen udělal Limův prosvětlený „Goldberg“.
Body: 5 z 6
