Joe Lovano - Symphonica
17.1.2009
Joe Lovano - Symphonica
Ledva jazz vyrostl z dixielandového dětství k zářnému swingovému mládí, přišli vyspělejší hráči k poznání úžasných pocitů muzikální sounáležitosti při hře ve větších tělesech, v orchestrech, a s tím souvisejícím uměním aranžování. Rovněž jeden z hrstky tvůrců osobitých saxofonových hlasů současnosti, Joe Lovano, pronesl, že orchestrální atmosféra patří k nejkrásnějším a nejmagičtějším prožitkům v hudebním světě. Proto se nebrání projektům, v nichž jsou jeho sóla propojena se zvukem jazzového big bandu a symfonického orchestru. Symphonica je už jeho páté album tohoto charakteru, ale poprvé je věnováno - s jednou výjimkou - výhradně jeho vlastní hudbě. Vzniklo jako záznam koncertu v kolínské filharmonii.
Úvodní Emperor Jones je poklidné téma, v němž hlas tenorsaxofonu a klavírního sóla Franka Chasteniera jsou doslova kolébány ve zvukové symbióze big bandu se symfonickým orchestrem. Atmosféra navozuje nostalgii z jazzové historie tenorsaxofonové hry. Totéž platí o Duke Ellington's Sound Of Love, jediné převzaté skladbě, kterou Charles Mingus složil poklonu baladám svého kapelníka, u nějž působil v roce 1953. Lovano se námětu zcela podřizuje, v čemž je mistr, jak známo z jeho nahrávek věnovaných počátkům jazzové moderny nebo standardním baladám. Nejedná se však o napodobování, ale o vnitřní přesvědčení a respekt k hudbě předchůdců.
Do současnosti pak vplujeme v Eternal Joy, kde smyčcům oponuje rytmicky dravá hra Lovanova sopránsaxofonu s lehkou ozvěnou hip hopu, postupně nemilosrdně destruující téma skladby. Alexander The Great je typicky bebopově výbušné téma, v němž Lovano po dlouhém prologu nachází výborného partnera k rozhovoru - altsaxofonistku Karolinu Strassmayerovou. V závěru se k nim přidávají jednotlivé sekce big bandu, vše téměř zanedbatelně podbarvené smyčci a bouřlivý potlesk auditoria může vypuknout.
Rundfunk Orchestra vytvoří popůlnoční atmosféru pro další Lovanovu skladbu pro sopránsaxofon - His Dream, v níž nezapře, že v saxofonovém rodokmenu se řadí k větvi Johna Coltranea. Ke slovu se také přihlásí v bookletu nejmenovaný sólista z řad trubačů WDR Big Bandu (Andy Haderer, Rob Bruymen, Klaus Osterloh, John Marshall, Lisl Whittaker). Do plnokrevného bigbandového zvuku tryskajícího z aranžmá skladby The Down Of Time vpadne výjimečně zvuk elektrické kytary v rukou Paula Shigihary ve stylu raného jazzrocku. Na příklonu k soulu má v tomto titulu rovnocenně s Lovanovým tenorem vliv bubeník Hans Drekker podpořený perkusistou Afrem Musawisadem. Nechybí balada I'm All For You, kterou známe jako titulní skladbu alba Lovanova kvarteta, jehož členem byl také George Mraz.
Skladatel Lovano dokazuje nejen to, že patří k autorům příštích standardů, ale také, že tradice tenorsaxofonistů od Colemana Hawkinse, přes Chu Berryho či Bena Webstera, Lestera Younga, Stana Getze a plejádu modernistů až k Johnu Coltraneovi, je živým pramenem jazzové současnosti.
Body:






časopis Harmonie 2008/11
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-recenze/Joe-Lovano-Symphonica~17~leden~2009/
Komentáře
&;








