30.3.2005 | Autor: Vlasta Reittererová

Cincinnati Symphony Orchestra, Paavo Järvi. Produkce: Robert Woods. Text: A. Nahráno: 1, 2/2004, Music Hall, Cincinnati, Ohio. Vydáno: 2004. TT: 73:08. DDD. 1 CD Telarc CD 80615 (distribuce Classic). Jméno Järvi je pojmem už dlouho. O pokračování rodové tradice, založené Neemem Järvim, se starají dcera flétnistka a oba synové, Kristjan a Paavo Järvi, oba dirigenti. Paavo je skutečným otcovým pokračovatelem i pokud jde o repertoárové zaměření. Stravinského Svěcení jara, které při své premiéře vyvolalo nezapomenutelný skandál, je dnes známé tak důvěrně, že bychom mnohdy byli vděčni, kdyby nás ještě mohlo šokovat tak jako před devadesáti lety. Svou zemitou drsností je však toto dílo schopno vyvolat vzrušení dodnes, i dnes je možné věřit jeho rituální síle, ujme-li se jej vynikající interpret. Paavo Järvi vskutku umí přimět orchestr, aby chůze starců byla těžká a třaslavá, jako by se jejich nohy nechtěly odlepit od země, aby mládenci byli nabiti živočišnou silou, aby se ve vyvolené dívce střetával předsmrtný strach s hrdostí, že právě ona byla zvolena k oběti. K tomu je třeba umět najít přiměřené tempo, usadit správně akcenty, nedbat pouze na napsané noty a nechat bicí vpadat s děsivou neodvratností a pikoly hrozivě vřeštět. Nielsenova Pátá symfonie je ke Stravinskému dramaturgicky neobyčejně dobře volena. Vznikla o desetiletí později než Svěcení jara. I ona je hudbou střetů, její hudební jazyk je rozhraním mezi vyvrcholením romantismu a útokem proti němu, také v ní jsou místy (ve své době určitě) až barbarsky útočící disonance. Není snadné z ní interpretačně vybudovat jednolité dílo. Järvimu se to podařilo, výkon orchestru je i zde prvotřídní a po zásluze jsou jmenovitě uvedeni i klarinetista Richard Hawley a hráč na bicí William Platt.

nahráli: Cincinnati Symphony Orchestra, Paavo Järvi
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/02