3.10.2004 | Autor: Dagmar Štefancová
BMG/Deutsche Harmonia mundi (63:38)
booklet
Vracím se k této nahrávce
Gustava Leonhardta po deseti letech a překvapuje mě jedna jediná věc: že Biberovo
Requiem pro 15 hlasů a Steffaniho
Stabat Mater mezi tím nenahráli další renomovaní interpreti staré hudby. Jsou to totiž skladby, které stojí za pozornost. Budete si je pouštět nejen kvůli poznání hudebního baroka a výborným uměleckým výkonům, ale především pro katarzi, kterou v sobě skrývají. Requiem Heinricha Bibera (cca 1687) završovalo pohřební ceremoniál skladatelova zaměstnavatele, salcburského arcibiskupa Maximiliana von Khuenburg, a svým durovým zakotvením, vstupy naprosto úžasných pozounů a trompet a slavnostním leskem stavělo celou událost do polohy radostného vyústění života. Podobně vyznívá i Steffaniho o málo mladší a komornější Stabat Mater. Po deseti letech nevyvanulo ani umění sboru a orchestru
van de Nederlandse Bachvereniging a jejich souhra: jsou místa, která vás jako na vlně vtáhnou do sebe, místa kontrastujících ploch a dvousborových efektů, obdivovat můžeme vzájemně vyladěnou artikulaci sboru a nástrojů. Nepochybuji o tom, že realizaci obou skladeb předcházelo důkladné studium hudebního materiálu a že
Gustav Leonhardt nic neponechal náhodě, jeho pevnou ruku však jen tušíme. Líbí se mi zvuková vyváženost nahrávky, kde sólisté, sbor i orchestr tvoří jednotu, aniž by museli ubrat na subjektivním prožitku a museli ustupovat do pozadí před dravějšími kolegy. A přitom je tato jednota jednotou dynamické a barevné barokní architektury. Z osvědčených sólistů pro mě nezapomenutelnou zůstala například
Marta Almajano ve vstupní části Stabat Mater: v temnotě Golgoty zní její hlas oproštěný od jakékoli vnějškovosti jako esence hlubokého lidského smutku.
Na začátku jsem se zmínila o překvapení - a co mě při návratu k tomuto CD nepřekvapilo? Jeho zařazení do série Splendeurs, v níž se DHM v reedicích vrací k úspěšným starším titulům. Recenzovaná nahrávka doplněná na dnešní dobu nebývale podrobným bookletem tam rozhodně patří.
nahráli: Marta Almajano, Mieke van der Sluis - soprán, John Elwes, Mark Padmore - tenor, Frans Huijts - baryton, Harry van der Kamp - bas, Koor & Barokorkest van de Nederlandse Bachvereniging, Gustav Leonhardt
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2004/09
