29.5.2005 | Autor: Tereza Kibicová
Telarc/Classic (77:40)
booklet
Frank Lopardo - tenor, Atlanta Symphony Orchestra & Chorus, Norman Mackenzie, Robert Spano. Produkce: Elaine Martone. Text: A. Nahráno: 11/2003, Symphony Hall, Woodruff Arts Center, Atlanta. Vydáno: 2004. TT: 77:40. DSD. 1 CD Telarc CD-80627 (distribuce Classic). Berliozovo
Requiem op. 5 představuje samo o sobě dílo nevšední nádhery. Když se však ke skladatelovu odkazu přidají ještě vynikající interpreti, přestane se člověku dostávat výstižných výrazů k jejímu adekvátnímu ocenění.
Atlanta Symphony Orchestra se svým sborem a dirigentem
Robertem Spanem si superlativy opravdu zaslouží, protože nejen pochopili hloubku a duchovní podstatu Berliozovy mše za zemřelé, ale navíc do jeho díla vnesli něco zcela originálního, nepopsatelného a zdůraznili tím jeho nadpozemské poslání. Berlizovo Requiem - podobně jako stejnojmenná díla autorů starších i mladších generací - se vyznačuje vysoce sofistikovanou stavbou. Tmelí ho bohatá tematická provázanost a pevné sepětí hudby s textovým sujetem. To vše měli hudebníci na zřeteli - alegoricky řečeno - přistoupili k dílu s vědomím, že zde vystupují v jeho službách, nikoli naopak. V tomto směru si zaslouží ocenění sólista
Frank Lopardo, který se zde zhostil jediného sólově obsazeného partu. Dirigent Spano si dal záležet na tom, aby veškeré kontrapunktické hlasy vyzněly zřetelně a na poslech přehledně. Naopak v harmonicky souznějících úsecích hudby vykazuje především sbor dokonalou zvukovou hladkost a průzračnou kompaktnost. Hudba Berliozova Requiem ovšem nezůstává stále oním tajemně plynoucím klidným tokem, má i svá dramaticky vypjatá místa, která v předkládané nahrávce nejsou nikterak zastírána. Za všechny její přednosti je zapotřebí ocenit perfektní vzájemnou souhru a spravedlivé doplňování se orchestru, sboru a v
Sanctus i sólisty. Každému se jako by dostává to, co mu patří, každý má své příslušné místo ve zvukovém celku. V neposlední řadě je třeba zmínit, že v bookletu se nachází nejen latinský text Requiem, ale i jeho překlad do angličtiny, což v době, kdy důkladnou znalostí latinského jazyka disponují víceméně pouze vyvolení jedinci, jistě mnozí ocení. Zároveň obsahuje přiložený sešitek také zdařile napsaný výklad díla (pochvala patří
Nicku Jonesovi), který může napomoci lepšímu porozumění hudby i prohloubení uměleckého vjemu. Disk mohu nejen všem zájemcům o duchovní hudbu vřele doporučit.
nahráli: Frank Lopardo - tenor, Atlanta Symphony Orchestra & Chorus, Norman Mackenzie, Robert Spano.
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2005/03
