Také Michael Schade je v Písni o zemi postaven do dobré pozice. Jeho hlas je schopen hravě překonat svou základní a nejpřirozenější lyrickou danost; jak se ukazuje, má díky lehké otevřenosti značné rezervy. Přitom ani ve vypjatém, vysoko položeném a expresivně vyostřeném exponování (jehož je zde v tenoristových vstupech víc než dost a na němž si už mnohý jiný pěvec s podobným, primárně ne-hrdinným hlasem vylámal zuby) své lyrické parametry, zejména a hladkost a příjemnou barvu, v podstatě neztrácí. Boulez, jako dirigent se často obírající hudbou přelomu 19. a 20. století a první poloviny 20. století, Mahlerovu rozporuplnému hudebnímu světu nesporně rozumí. Čím dále víc k nostalgickému závěru se v jeho režii hudba směrem ke konci kongeniálně pročišťuje, tempo zvroucňuje, dynamika klesá, hlas vzdaluje a vytrácí. Sólující linky dřevěných dechových nástrojů se dál a dál transparentně osamostatňují… Vídeňští filharmonici tomuto světu rozumí také; mají s ním interpretační zkušenosti, které je opravňují vystupovat v pozici téměř normotvorné. Hudební režie jejich výkon i ostatní celkově velmi relevantní zvukový materiál skutečně dotáhla k dokonalosti a pohrála si s ním k velké působivosti.
Vydavatel: Deutsche Grammophon / Universal Music
Stopáž: 60:31
Nahráli: Violetta Urmana – mezzosoprán, Michael Schade – tenor, Wiener Philharmoniker, Pierre Boulez
Body: 5 z 6
