24.7.2003 | Autor: Jindřich Bálek

Philips / Universal Music (14 CD, 12 hod 22:15)
Ozawův mahlerovský komplet asi nikdy nebude považován za kánonický, je to ale nádherná záležitost. Vychází hlavně z dirigentských zkušeností s hudbou 20. století - a nedostižný je v objevné práci se zvukem. Bostonský symfonický orchestr má všechny ctnosti amerických orchestů: zdravě sytý a mocný tón, velkou tvárnost a výborné sólisty, zejména žestě. Velký orchestr přitom nikde nepůsobí jako zvuková masa - dirigentovo pojetí je sevřené, má vnitřní logiku a vychází z detailní analytické práce s jednotlivými hlasy a sólovými pasážemi. Ozawa staví své interpretace na výrazných a jasně ohraničených liniích a neustále překvapuje novými zvukovými kombinacemi - je to skutečné drama harmonií. Ve scherzech, pochodech, burleskách a ländlerech vystupuje do popředí originální a výrazné rytmické cítění; pomalé věty zase připomínají rozlehlé chorální fantazie - nejpůsobivěji samozřejmě v Symfonii deváté. Jeho zacházení s barvami je vpravdě vangoghovské. Většinou volí spíše pomalá tempa (pomalejší už je snad jen Bernstein) a dramatičnost se odehrává hlavně na rovině vertikální: v napětí mezi hlasy, harmoniích a disharmoniích, v častých obměnách rytmu. Není zbytečně patetický a monumentální - vše vychází jakoby zevnitř. Pěvce známe i z jiných mahlerovských nahrávek, jsou to ale ti nejlepší: Kiri Te Kanawa ve Druhé a Čtvrté symfonii, Jessye Norman ve Třetí a v Písních o mrtvých dětech. V Osmé nebylo zřejmě možné dovolit si pozvat osm světových sólistů - výsledek je ale velmi solidní. Dirigentova koncepce spojuje pojetí romantické i pojetí novátorské - tradice symfonií 19. století i experimentů 20. století, velký cit i velkou odvahu. Celkově vzato je to také Mahler bez mystického hávu a melancholické tesknoty. Symfonie působí jako skutečná oslava zdravého citu a životní síly, jsou živým a spontánním koncertem lidského ducha. Tyto snímky, natáčené před deseti, patnácti i více lety, se v záplavě starých i nových nahrávek neztratí.



nahráli: Jessye Norman, Kiri Te Kanawa, Marilyn Horne, Tangelwood Festival Chorus ad., Boston Symphony orchestra, Seiji Ozawa
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/07