11.11.2010 | Autor: Luboš Stehlík

Giuliano Carmignola – housle (Antonio Stradivari – „Baillot“, 1732 – Fondazione Cassa di Risparmio, Bologna), Venice Baroque Orchestra, umělecký vedoucí Andrea Marcon. Produkce: Marita Prohmann, Alexander Buhr. Text: A, N, F. Nahráno: 3/2009, Dobbiaco/Toblach, Kulturzentrum Grand Hotel, Gustav-Mahler-Saal. Vydáno: 2009. TT: 81:38. DDD. 1 CD Archiv Produktion 477 6606 (Univeral Music).

Přestože respektuji genialitu Antonia Vivaldiho, tak jsem rád, že občas vylézají z archivů i jiní italští skladatelé. Ti, kdo se snaží přicházet s něčím novým, zapomenutým a zároveň se snaží o oživování na základě vědeckých poznatků, mi připomínají archeology. Jedním z takových muzikantů-archeologů je Giuliano Carmignola – báječný houslista s báječnými houslemi, kterého v Česku objevujeme až po roce 2000. Na jeho nové desce s Benátským barokním orchestrem jsou skladatelé-houslisté, které spojuje jméno slavného Giuseppe Tartiniho a kteří jsou buďto málo známí nebo zcela zapadlí. Nejstarším byl Domenico Dall‘Oglio (kolem 1700-1764), jenž působil v Basilice Sant‘Antonio v Padově (Koncert C dur). S Padovou i s Tartinim byl spjat i Michele Stratico (1728 – – po 1782). Ten však působil spíše v Basilice del Santo (Koncert g moll). Hlavně studentům houslí je známější Tartiniho žák Pietro Nardini (1722 – 1793), jenž oblažoval svojí prý skvostnou hrou několik zemí – vedle Itálie Francii a Německo. Na rozdíl od svých kolegů působil ve Florencii (Koncert G dur). Doslova „evropoběžníkem“ byl Antonio Lolli (kolem 1725 – 1802). Strastí cestování dostavníkem si užil bohatě. Jeho umělecké spanilé jízdy byly na svou dobu vskutku mimořádné – Stuttgart, Vídeň, Paříž, Německo, Holandsko, Petrohrad, Varšava... Nakonec skončil v Neapoli a zemřel v Palermu (Koncert C dur, op. IIa, č. 2). Kromě Lolliho, v němž uslyšíte dvě působivé současné kadence, se jedná o světové premiéry! Kompozičně i houslisticky nejvyspělejší je koncert Lolliho, nicméně v každém koncertu najdete místa, která oblaží vaši duši. Navíc musím přiznat, že dnes není mnoho houslistů, kteří by hráli italskou houslovou literaturu 18. století stejně dobře a kompetentně jako Carmignola.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/12