4.1.2009 | Autor: Luboš Stehlík

Anna Netrebko, Rolando Villazón, Nicol Cabell, Boaz Daniel, Stéphane Degout, Vitalij Kowaljow, Chor des Bayerischen Rundfunks, Symphonieorchester des Bayerischen Rundfunks, Kinderchor des Stadttheaters am Gärtnereplatz, Bertrand de Billy. Produkce: Christopher Alder, Ute Fesquet. Text: A, N, F. Nahráno: live, 4/2007, Philharmonie im Gasteig, Mnichov. Vydáno: 2008. TT: 52:36, 52:51. DDD. 2 CD Deutsche Grammophon 477 6600 (Universal Music). Alternativa: Freni, Pavarotti, Karajan (Decca), De los Angeles, Björling, Beecham (RCA Victor).

Bohéma není jen Pucciniho mistrovským opusem, pro řadu lidí dokonce synonymem pro operu, ale také platformou pro legendární pěvecké dvojice: Dame Nellie Melba - Enrico Caruso, Maria Callas - Giuseppe di Stefano, Renata Tebaldi - Carlo Bergonzi, Victoria de los Angeles - Jussi Björling, Mirella Freni - Luciano Pavarotti, Angela Gheorghiu - Roberto Alagna nebo Ramón Vargas. První dekáda 21. století objevila další dvojici, která magnetizuje davy operních fanoušků i média: Anna Netrebko - Rolando Villazón. Podstatné však je, že hudba a syžet dávají zpěvákům možnost vydat ze sebe to nejlepší. Na audio nahrávce je to o to těžší, že musejí všechna výrazová pnutí a citové proměny vyjádřit pouze hlasem. To v plnosti dokázali zatím jen "vyvolení". Text a hudba se doplňují naprosto dokonale. Scény z prostředí umělců, kteří stále doufají v prosazení, rychle se proměňující hudba, jež přesně charakterizuje nejen osoby, ale i nálady, geniální melodické zastřešení - to dělá z Bohémy perlu romantické opery. Předností recenzované nahrávky je vyrovnanost. I vedlejší role obsadili producenti výbornými umělci. Už jenom výkony Nicole
Cabell (Musetta) a  Boaze Daniela (Marcello) jsou excelentní. Hodně nadstandardní je hra orchestru a zpěv obou sborů. Samozřejmě v centru jsou představitelé hlavních rolí. Kdybych vnímal oba výkony jen a jen pěvecky, tak bych dal přednost několika kreacím minulosti, nicméně opera je bohatá struktura vzájemně propojených faktorů. Výrazové schopnosti Netrebko a Villazóna jsou hodnotou, s jakou se dnes setkáváme jen výjimečně. (Proto si dle mého názoru zaslouží nejvyšší hodnocení.) Oni svým hlasem příběh vyprávějí tak sugestivně, že když zavřete oči, tak jako byste se ocitli v Metropolitní opeře, v Covent Garden nebo v sále mnichovské Philharmonie. Ve vypjatém závěru, kdy Mimi umírá a  Rodolfo se zoufalým výkřikem padá k zemi, jako byste spoluprožívali drama v divadle. Je to něco těžko popsatelného. Je dobře, že i v době, kdy má gramofonový svět tak vážné ekonomické problémy, ještě občas vznikají nákladné operní komplety (v tomto případě se jednalo o zvlášť luxusní rozpočet), nové vidění velkých romantických titulů, které si zaslouží naši pozornost.



Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/05