Georges Bizet – Carmen

Magdalena Kožená – mezzosoprán, Jonas Kaufmann – tenor, Genia Kühmeier – soprán, Berliner Philharmoniker Chor der Deutschen Staatsoper Berlin, Kinderchor der Deutschen Staatsoper Berlin, Sir Simon Rattle – dirigent. Text: Nahráno: 4/2012, Philharmonie, Berlín. Vydáno: 2012. TT: 71:41, 78:06. DDD. 2 CD EMI Classics 4 40285 2.

Snem každé zpěvačky s patřičným objemem hlasu, mezzosopranistky s jistými výškami či sopranistky s jistými hloubkami a tmavším témbrem, je hlavní role v Bizetově opeře Carmen . Do světové operní fonotéky zasáhly i dvě Češky: na počátku gramofonové historie to byla v roce 1908 Ema Destinnová a v roce 1960, už stereofonně, Soňa Červená, pro niž to byla první velká gramofonová role (dirigent: Herbert Kegel, Edel). Dvakrát nahrál Dona Josého jeden z nejlepších tenoristů 20. století – Franco Corelli, s kterým může hlasově jen těžko někdo soupeřit. V roce 1970 pro RCA s Annou Moffo v titulní roli (dirigent Lorin Maazel) a sedm let předtím pro stejný label vznikla dodnes fascinující nahrávka Herberta von Karajana a Vídeňské filharmonie s hvězdným obsazením – Leontyne Price, Franco Corelli, Mirella Freni, Robert Merrill. Musím zmínit naturalistickou Carmen Marii Callas z roku 1964 (dir. Georges Prêtre). Skvělá trojice nahrávek vznikla mezi lety 1987 až 1990. Nejdříve záznam z Met – James Levine, Agnes Baltsa, José Carreras, Samuel Ramey (Decca), o rok později vydala firma Philips Classics snímek Seiji Ozawy, kde Micaëlu opět zpívala Mirella Freni, drásavou Carmen Jessye Norman a vnitřně rozpolceného Dona Josého Neil Shicoff. V roce 1990 přišla na řadu nevyrovnaná nahrávka Georga Soltiho s Tatianou Troyanos, Plácidem Domingem a Kiri Te Kanawou (Decca). Podstatně věrohodnější byl Plácido Domingo ve strhujícím filmovém zpracování režiséra Francesca Rossiho z roku 1984, kde ve žhavých andaluských exteriérech podala životní výkon Julia Migenes-Johnson. Nezapomenutelný byl v roli Escamilla Ruggiero Raimondi. Když jsem u vizualizací této opery, tak nejlepším soudobým DVD snímkem je nepochybně šest let starý záznam projektu Royal Opera Covent Garden s Annou Caterinou Antonacci a Jonasem Kaufmannem, kteří vytvořili ideální herecké partnerství. Nejednoznačně vyzněl záznam představení Met z roku 2010 s ElĪnou Garančou, která na DVD působí sice suverénně a pěvecky je dokonalá, ale není tak herecky podmanivá jako třeba Antonacci. Roberto Alagna je pouze sparingpartnerem a Barbara Fritolli je pro roli Micaëly těžkotonážní pěvecky, herecky i fyzicky. Na druhém konci je podle mě nepříliš šťastný projekt festivalu v Glyndebourne z roku 2002, ve kterém zpívá hlavní roli Anne Sofie von Otter, které španělský temperament a flirtování nějak nemohu uvěřit, a pouze sekundisty jsou Marcus Haddock (Don José) a režisér David McVicar. Příjemnější položkou projektu je Laurent Naouri v roli Escamilla.

Zdá se, že rolí Carmen si Magdalena Kožená letos splnila životní sen. Carmen provedla scénicky v Salcburku a koncertně v Berlíně, kde vznikla pod vedením jejího manžela i nahrávka. Protože dnes není v moci jedné firmy, aby se svými umělci umožnila vznik špičkové interpretace Bizetovy partitury, je na světě multifiremní projekt. Magdalenu Koženou si společnost EMI vypůjčila od Deutsche Grammophon, Jonase Kaufmanna od Deccy. Firemně určující byl dirigent a orchestr, kteří stále ještě nahrávají pro EMI. Salcburské scénické ztvárnění opery bylo hodnoceno mými kolegy rozporuplně. Někteří režii (Aletta Collins) i Koženou odsoudili, jiní poukazovali na jinou filozofii interpretace Carmen. Závěr mé poslechové zkušenosti bych zobecnil takto: 1. Ještě nikdy jsem neslyšel tak dokonalou hru orchestru. 2. Úžasné jsou detaily, kdy dirigent pracuje s frázemi, volí například proti tradici nečekanou agogiku, dynamické změny pozvolné i střihové; posluchač slyší orchestrální strukturu, kterou není možné v divadle vnímat. 3. Výkon Genie Kühmeier (Micaëla) stavím téměř na roveň například Mirelly Freni. 4. Jonas Kaufmann je nesporně komplexním Donem José a dnes nemá konkurenci. Nicméně pro mě zůstávají na pomyslném vrcholu tři rozdílní tenoři – Plácido Domingo, Franco Corelli a Neil Shicoff. 5. Kostas Smoriginas je přijatelný Escamillo, ale pro tuto roli bych našel v historii pěvecky i herecky sugestivnější představitele. 6. Pěvci v menších rolích jsou velmi dobří a na jejich výkonech je slyšet pečlivá práce dirigenta.

Hlavní pozornost však poutá Carmen. Technicky by si interpretace Magdaleny Kožené zasloužila „tip harmonie“. Roli zpívá hodně výrazově, často dost „komorně“, na prvním místě je jako vždy obsah textu a role. Jistě je cudnější a méně „naturalistická“, nežli například Jihoevropanky nebo Afroameričanky. Nicméně její audio Carmen je sugestivní, v závěru věrohodně vygradovaná, rozhodně je přesvědčivější nežli například Anne Sofie von Otter, což je typově i vývojem příbuzná zpěvačka. Přes všechnu chválu, kterou si tato nahrávka (i booklet) zaslouží, však musím na závěr dodat, že kdybych měl volit ideální ženu, která by souzněla s výtvarnou symbiózou španělských symbolů vášně na coveru desky – corida de torros a tanečnice flamenca, tak bych spíše uvedl Annu Caterinu Antonacci a možná i ElĪnu Garanču.

Luboš Stehlík

Body: 5 z 6

Sdílet článek: