9.2.2006 | Autor: Vladimír Kouřil

Multisonic (50:49)
George Mraz - kontrabas, Emil Viklický a Karel Růžička - klavír, Rudolf Dašek - kytara, Ivan Smažík - bicí. Vydáno: 2005 v edici Jazz na Hradě. TT 50:49. 1 CD Multisonic 31 0648-2.

Jam session veteránů české jazzové moderny, k nimž dnes už nutno počítat také o něco mladšího Emila Viklického, nemůže zklamat nikoho, kdo pochopil, co je základem metody muzicírování zvané jazz. Navíc - protagonisté jazzového příběhu na Hradě patří k naší hudební smetánce obecně, byť mezi hlavní postavou a domácí scénou politické poměry na dlouhý čas vztyčily železnou oponu.
Všichni vyznávají bohatství harmonie, podmanivost melodičnosti a swingující rytmus, což krásně předesílá už úvodní krátké Mrázovo sólo na lidovou notu Zaleť sokol, biely fták. A tento zpěvný úvod posluchači téměř splyne s následným duetem Mráze s Karlem Růžičkou v songu J. F. Cootse For All We Now, kdysi tak oblíbeným standardem nahraným např. Heathem, Stittem, Getzem, Brubeckem či Montgomerym. Obdobně hladivě působí My Foolish Heart geniálního V. Younga hraná Mrázem s Viklickým. Autorsky se Mráz předvede ve dvou skladbách. V Picturesque svou atmosférou rozeznívá hold živočišnosti jazzu, zatímco zamyšlené Blues For Sarka, v jehož úvodu nám připomene, že basa patří původem ke smyčcovým, nikoli drnkacím nástrojům, nutí sólisty k ponorům do vlastní duše. Bopovou erupcí okořeněnou připomínkou toho divočejšího z dědictví stylů klasického období jazzu je Monkova Rhythm-A-Ning v dialogovém podání obou klavíristů, Viklického a Růžičky. Rudolf Dašek, našimi producenty zcela opomíjená hvězda minimálně evropského jazzu, a budu to připomínat donekonečna, přispěl tématem Rodinný portrét pro intimní rozhovor s Mrázem. Zvukovou pohodu celé nahrávky ještě podtrhuje nevtíravé užití Smažíkových bicích. Závěr patří celému kvintetu v Růžičkově roztančeném Streamin', čímž nám mimochodem připomene, že jeho nápady patří k tomu nejdokonalejšímu, co vzniká na scéně našeho moderního jazzu.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/12