13.8.2003 | Autor: Luboš Stehlík

Archiv Produktion / Universal Music (75:51 + 80:25 + 63:02)
Když před několika lety přijela na Pražské jaro poprvé švédská pěvecká hvězda, mezzosopranistka Anne Sofie von Otter, zeptal jsem se jí, zda-li zná českou mezzosopranistku Magdalenu Koženou, jíž tehdy firma Deutsche Grammophon právě vydávala bachovský debut. Podivila se a zdvořile odpověděla, že to jméno nezná. Asi si myslela, proč ji tím český novinář obtěžuje. Brzy si však začala uvědomovat, že ji v malé středoevropské zemi roste nepříjemná konkurentka. Vloni se obě dokonce zúčastnily natáčení opery a Anne Sofie musela akceptovat, že s ní mladá brněnská zpěvačka zpívá i duet a její role je větší, nežli její. Slova o konkurenci však zde platí jen častečně, protože na nahrávce opery Giulio Cesare in Egitto zpívá Kožená vysloveně sopránový part (kdysi jej zpívávaly například i Joan Sutherland nebo Lisa Della Casa). Námětově přitažlivá opera o tažení Julia Caesara do Egypta, krvavém řešení sporu s Pompeiem, boji Kleopatry o moc s bratrem Ptolemaiem (Tolomeem), o lásce Caesara a Kleopatry a o drtivém vítězství Caesara s hymnickým závěrem, kdy se devatenáctiletá Kleopatra (o deset mladší než její pěvecká představitelka) stane symbolem míru a přátelství Egypta a Říma, byla libretistou Nicolou Francescem Haymem poněkud pozměněna, takže v centru není ani tak Caesar jako spíše Kleopatra, v dějinách opery obecně platný typ vášnivě milující ženy. Mark Minkowski sestavil vynikající sólový ansámbl, který zpívá samozřejmě i úvodní a závěrečný sbor Egypťanů. Především jsou to čtyři mezzosopranistky, které jsou však pěvecky i typově odlišné. Magdalena Kožená má díky Händelovi nejvíc práce a skutečně je možné označovat ji jako mezzosopranistku jen ze setrvačnosti. Zpívá ryze sopránový part a je to poprvé, co mě vysoká poloha jejího hlasu zcela uspokojila. Zpívá prostě kouzelně. Poslouchat její zdobné girlandy, její nádherná piana je požitek, který pochopíte pouze při poslechu této nahrávky. Opět se dostává nechtěně do konfrontace se svojí úhlavní konkurentkou Cecilií Bartoli, a to v árii Piangero la sorte mia. V dramatické střední části árie přece jenom nemá tolik vášně a afektu jako italská mezzosopranistka. Zato v krajních pomalých oddílech v pianissimu je lepší. Další mezzosopránovou hvězdou Minkowského nahrávky je Anne Sofie von Otter v dramatické roli Sesta, syna Pompeia a Cornelie, což je skutečně úloha pro ni jako stvořená. Skvěle souzní se Charlotte Hellekant ve smutné roli Cornelie, ženě Pompeia. Jejich duet ze závěru 1. jednání Son nata a lagrimar / Son nato a sospirar, plný hlubokého smutku a melancholie, byl pro mě jedním z vrcholů celého projektu. Výkon Charlotte Helekant byl vůbec nejpříjemnějším překvapením nahrávky. Volba srbské mezzosopranistky Marijany Mijanovic pro roli římského imperátora byla od Minkowského naprosto správná. Nejmladší ze ženské čtveřice se v náročné roli osvědčila. Má zajímavý, temně zabarvený hlas, schopný jak působivých kantilén, tak rychlých koloratur. Objevem byl pro mě severoirský basbarytonista Alan Ewing, typově blízký Velšanu Brynu Terfelovi, který dal roli intrikánského generála egyptského krále Ptolemaia patřičnou šíři a vznešenost. V barokní opeře nemůže chybět kontratenor. Zde je to Američan Bejun Mehta v roli Ptolemaia, jenž by mohl klidně aspirovat na místo ve světové kontratenorové špičce. Minkowski, dnes už obecně uznávavý operní dirigent, výborně připravil jak sólisty, tak svůj orchestr, jenž sice v této opeře nemá tak výraznou úlohu jako jinde, avšak skvěle doprovází, je dokonale sehrán (!) a na krátkém prostoru sinfonií se dokázal virtuózně prezentovat. Podle mě je to doposud nejlepší nahrávka tohoto díla.



nahráli: Marijana Mijanovic, Magdalena Kožená, Anne Sofie von Otter, Charlotte Hellekant, Bejun Mehta, Alan Ewing, Pascal Bertin, Jean-Michel Ankaoua, Les Musiciens du Louvre - Grenoble, Marc Minkowski
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/08