18.8.2002 | Autor: Tereza Kibicová

Harmonia mundi France / Classic (75:46)
Po třinácti letech se dirigent Philippe Herreweghe opět vrací k Requiem Gabriela Faurého. Tentokráte k takzvané "koncertní verzi" z roku 1901. Fauré k nové instrumentaci svého Requiem zcela zřejmě nepřistupoval z vlastní vůle. Důležitou roli sehrály spíše komerční zájmy nakladatele Hamelleho. Oproti původnímu skromnému obsazení bez houslí však u této nahrávky můžeme ocenit především její zvukovou hladkost a kompaktnost, která je výsledkem doplnění smyčců a početnějších dřev. V zájmu autenticity, o níž se Herreweghe pokouší, sáhnul k možnosti užití harmonia namísto varhan, které v koncertních sálech toleroval sám Fauré. Faktem zůstává, že zvuk harmonia je asi první nezvyklostí, která posluchače zarazí. V dokonalém provedení tělesa Orchestre des Champs Élysées působí díky svému akordeonovému zabarvení poněkud křiklavě a s ostatními nástroji ne zcela kompatibilně (zejména v Requiem a Libera me). Posluchače překvapí také galská (francouzská) výslovnost latinského textu, neboť zpívaná řeč není příliš srozumitelná. Ospravedlněním dirigenta budiž jeho zdařilá snaha o novou dobovou interpretaci, na níž měl po svém dřívějším nabídnutí díla v "chrámové" verzi z roku 1888 nárok. Takřka třicetiletý barytonista Stephan Genz neztratil jako někdejší člen svatotomášského sboru v Lipsku navzdory své pozdější operní kariéře smysl pro duchovní hudbu a jeho hladká a měkká sóla neruší spiritualitu díla. Rovněž projev holandské sopranistky Johannetty Zomer skrývá, pokud jde o rozsah a dynamiku, daleko širší proporce, než které sólistka v zájmu charakteru díla pro nahrávku používá. Celkový dojem Requiem evokuje romantickou éteričnost, které vycházejí ve vzájemné rovnováze vstříc sólisté, sbor i orchestr. Předností nahrávky je také první použití kritické edice vydatelství Hamelle-Leduc z roku 1998.
Franckově jediné Symfonii d moll nezůstává Herreweghe nic dlužný. Zdůrazňuje zvukové kontrasty, nechává vyplynout sóla i vůdčí nástrojové skupiny, přitom však celý symfonický tok působí lehce a profesionálně. Orchestre des Champs Élysées zde bez vší vyumělkovanosti nabízí naprosto suverénní výkon.



nahráli: Johannette Zomer - soprán, Stephan Genz - baryton, La Chapelle Royale, Collegium Vocale Gent, Orchestre des Champs Élysées, Philippe Herreweghe
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/08