5.2.2002 | Autor: Vlasta Reittererová
Monitor-EMI (62:27)
booklet
Kdyby byl asketicky vyhlížející
Ian Bostridge zpěvákem jiného žánru, přitahoval by nejspíš svou křehkou fyziognomií spoustu fanynek, toužících o svůj idol pečovat. Podobné idoly však se rychle střídají. Ve svém žánru má Ian Bostridge zaručen zájem ne sice početných mas, zato však trvalejší a objektivnější. Má na repertoáru Schumanna, Brittena, Henzeho, které už na CD vydal a nyní vyšel druhý díl jeho výběru ze Schubertových písní. Jsou to písně méně známé, co do doby vzniku z let 1822 - 1827. Bostridgův projev je neobyčejně kultivovaný, nikde neselže jeho bezpečně ovládaná technika, neprodává písně na efekt, ale jako skutečné lyrické medailony. Jmenujme alespoň na dech náročnou píseň
Versunken D 715, vybudování kontrastu v písni
Schäfers Klagelied D 121, spolehlivě zvládnuté piano v písni
Willkommen und Abschied D 767, quasi operní recitativ písně
An die Leier D 767, za srdce beroucí
Sei mir gegrßt D 741 nebo rozbolavělé
Daß sie hier gewesen D 775. Má ovšem vynikajícího partnera v pianistovi
Juliu Drakeovi. Symbióza je tak dokonalá, že si vlastně při poslechu neuvědomíme interpretační dvojici, je to dvojjedinost, slitá ve znělou podobu osobnosti Franze Schuberta.
Prostřednictvím nosiče je zároveň možno se připojit na internetovou stránku vydavatelství, které takto prodává interpreta, jenž se zároveň stává nositelem dalšího obchodního zprostředkování. Na jedné straně netušené informační možnosti, na druhé straně informační manko. Autor průvodního textu se například ještě nedozvěděl dávno známý fakt, že Franz Schubert zemřel na tyfus a ne na syfilis.
nahráli: Ian Bostridge - zpěv, Julius Drake - klavír
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2002/01
