2.6.2009 | Autor: Luboš Stehlík

Sergei Istomin – violoncello, Viviana Sofronitsky – pianoforte. Produkce: Jean-Daniel Noir. Text: F, A. Nahráno: 11/2007, Studio Tibor Varga, Sion, Švýcarsko. Vydáno: 2008. TT: 61:20. DDD. 1 CD Passacaille – Musica Vera 947 (distribuce Classic).

Přestože dvě Mendelssohnovy Sonáty pro klavír a violoncello B dur op. 45 a D dur op. 58 (v bookletu jsou obě označeny jako B dur) patří do standardního repertoáru dnešních cellistů a Mendelssohn náleží mezi oblíbené skladatele instrumentalistů (viz například řada úprav Písní beze slov v podání Mischi Maiského), tak kompletů není mnoho. Pravděpodobně k výročí Mendelssohna vydala malá švýcarská firma Passacaille soubor v podání dvou umělců ruského původu. Sonáty doplnili kouzelnými, stylově vybroušenými drobničkami (Lied ohne worte op. 109, Albumblatt – Assai tranquillo) a rozměrnějšími Variations concertantes op. 17, které konvenují s dobovou módou virtuózních exhibicí à la Paganini. Sympatická je snaha po historické korektnosti použitím kopie pianoforte Conrada Grafa z dílny v Čechách působícího nástrojaře Paula McNultyho a vstřícnost vůči dobové provozovací praxi, což se projevuje v dynamice, tektonice, frázování a agogice. Jak Sergei Istomin, tak Viviana Sofronitsky jsou svrchovaní mistři svých nástrojů a skvělí komorní partneři. Na rozdíl od například někdy příliš dominantního Mischi Maiského úzkostlivě ctí označení sonát jako děl pro pianoforte a cello! V oduševnělém a přitom sebevědomém podání se blíží provedení Mendelssohna Stevena Isserlise a Melvyna Tana, jejichž nahrávku ke své škodě bohužel Decca vyřadila z aktuálního katalogu. Dle mého mínění je nahrávka dvojice Istomin – Sofronitsky jedním z nejzajímavějších provedení Mendelssohnových cellových skladeb současnosti.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/02