21.9.2011 | Autor: Roland Kánik

Jaromír Honzák – kontrabas, Beata Hlavenková – klavír, fender rhodes, syntezátor, Michal Nejtek – klavír, syntezátor, sampler, Marcel Bárta – soprán saxofon, basklarinet, Roman Vícha – bicí. Nahráno: Studio Sono, 4/2010 – 1/2011. Vydáno: 2011. TT: 51:20. CD Animal Music ANI 025-2.

Představovat osobnost Jaromíra Honzáka na těchto stránkách je veskrze zbytečné. Tento muž mnoha funkcí – kontrabasista, skladatel, pedagog, leader vlastního kvinteta a v neposlední řadě pravidelný sběratel „Andělů“ za nejlepší jazzová alba představuje nový projekt Face of The Bass. I když kapela už nějaký ten rok funguje, teprve nyní přichází se stejnojmenným debutovým albem.
Pochopitelně se naskýtá otázka, zda se Honzák nedostal tak trochu do schizofrenní polohy a jestli si nevytváří konkurenci vlastnímu kvintetu. V rozhovoru pro Harmonii se o tom vyjádřil takto: „Idea je ve FOB taková, že styl nehraje téměř žádnou roli a snažíme se dát průchod všem vlivům (...). Kvintet má akustičtější polohu, skladby jsou prokomponovanější. Kdežto FOB má blíže ke groovu a elektrickým zvukům, otevřenosti k experimentům, dál od jazzu. Ačkoli co je to dnes jazz...? Zkrátka se nebojím přinést cokoli.“ Možná je to právě přílišnou otevřeností či neregulovaností, ale paradoxně tvář – the face – je to, co této nahrávce nejvíc chybí. Možná by byl vhodnější název Faces of The Bass (i za cenu porušení rýmu). Různorodost inspiračních zdrojů, kompozičních postupů, rytmů, barev a zvuků přerůstá v celkovém kontextu do nesourodosti.
Úvodní kompozice Meanwhile (autor Beata Hlavenková) v momentě strhne posluchače do komplikovaných rytmických struktur, ovšem v zápětí uvízne v klasickém jazzovém schematismu téma-sólo-téma a zawinulovské zvukovosti 70. let. Pokusem o modernější koncept jsou Honzákovy kompozice Majesty Time či Robot Dilemma, mající základ v taneční přímočarosti. Je třeba si ale uvědomit, že filtrované loopy a leady jsou taktéž zvukově „po záruce“ – vždyť drum‘n bassová estetika pochází ještě z předminulé dekády.
K současnému zvuku má mnohem blíže téma Bowers (Michal Nejtek) s dlouhými plochami gradujícího napětí (ne nepodobné konceptu tria E.S.T.). Jediným slabším místem alba je cover verze notorického šlágru skupiny Abba Dancing Queen. Nemohu si pomoci, ale ani odvážné reharmonizace nezabránily pocitu, že v přehrávači se omylem ocitl Romantický klavír Jiřího Maláska. O mnoho lépe dopadla skladba Poor Leno převzatá od skupiny Royskopp, která by v Honzákově aranžmá s bluesovým motivem basklarinetu a smyčcového orchestru vynikla i na albu takových Cinematic Orchestra.
Navzdory snaze o modernější sound a žánrový eklekticismus mám pocit, že Face of The Bass je sbírka kompozicí, které „se nevešly jinam“. Oproti Honzákovým albům s kvintetem/kvartetem je v aranžérské rovině jednodušší. Zajímavostí je, že nahrávka zachycuje unikátní sestavu – bývalou klavíristku souboru Beatu Hlavenkovou spolu s novým klávesistou Michalem Nejtkem. Mám dojem, že právě s Nejtkem zní Face of The Bass svěžeji a právě jeho přínos by mohl být klíčem k nalezení té správné „face“ k tradičně výborně hrající „bass“.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2011/05