27.8.2002 | Autor: Dagmar Štefancová

Virgin Veritas / EMI Czech Republic (75:40)
Disk s titulem The Essential Emma Kirkby podává nejen esenci pěveckého umění této již legendární anglické sopranistky, ale také reprezentativní výběr z renesanční a barokní hudby, a není tedy divu, že na něm najdete známé skladby včetně árií z Händelova Mesiáše. Kompilace nebere v úvahu zpěvaččinu diskografii posledního desetiletí, která byla bohatá i co do spolupráce s různými labely. Možná právě zde je zakopán pes - jak usuzuji z tiráže bookletu, výběr se omezil na nahrávky pořízené pro EMI a Virgin Veritas. Pouze v jediném případě, duchovní písni Roberta Jonese Might I redeem mine errors, trochu pochybuji o tom, zda si zaslouží být ve společnosti všech ostatních "best of...". Což o to, zazpívaná je výborně.
Chronologicky nejstarší vrstvu pak doplňují populární There were three ravens Thomase Ravenscrofta a Can she excuse my wrongs? Johna Dowlanda, to vše s doprovodem loutnisty Anthony Rooleyho a jeho The Consort of Musicke. Představovat tyto dlouholeté umělecké kolegy Emmy Kirkby je asi zbytečné (mysleli si to také autoři nezdařeného bookletu.). Po komorně pojatých alžbětinských písních zazářili všichni zejména v Monteverdiho Lamento della ninfa: Amor, dicea, kde Kirkby na tzv. monodickém stylu z počátku 17. století plně realizovala svůj názor na vztah slova a hudby. Při vší brilantní technice, kterou zvládá téměř rovným jasným hlasem, dává totiž na první místo smysl textu a jemu podřizuje i výrazové prostředky. S textem se někdy přímo mazlí (Monteverdi: Dolcissimo uscignolo z Osmé knihy madrigalů), nebo ho zdůrazní melodickými ozdobami (například echo-efekty v Harmonii sfér sporného autorství). Do výběru bylo zařazeno také slavné concerto Pulchra es z Monteverdiho Mariánských nešpor (1610), kde Kirkby sekundují sopranistka Tessa Bonner, Taverner Players a jejich vedoucí Andrew Parrott. Mám jen jedinou připomínku: k Emmě Kirkby je zřejmě velmi těžké vybrat takový druhý hlas, aby nezůstal v jejím stínu; například v Gardinerově verzi zní duet Pulchra es vyrovnaněji (Pennicchi, Monoyios). Německé baroko na disku zastupují úryvky z Heinricha Schtze (Weihnachts-Historie SWV 435, árie Anděla Frchtet euch nicht) a Johanna Sebastiana Bacha (Himmelfahrts-Oratorium BWV 11, árie Jesu, deine Gnadenblicke). S Parrottem nahrála Kirkby také již zmíněného Händelova Mesiáše, z něhož byly zvoleny dvě árie - Rejoice greatly a I know that my redeemer liveth, a konečně jednu z cecilských ód Henryho Purcella Hail! Bright Caecilia (reprezentuje ji lyrická árie Thou tun'st this world below). Tyto mladší skladby zpívá se stejným pochopením a technickou bravurou jako renesanci, na cestě za vyjádřením smyslu slova jí nebrání ani němčina, ani plnější zvuk orchestru. Nahrávka neobsahuje ukázky z dramatického díla, jen částečně je supluje kantáta Armida abbandonata Georga Friedricha Händela (doprovází London Baroque pod vedením Charlese Medlama), kde zejména recitativy dávají tušit, že se zpěvačka dokáže vyrovnat i s operní hudbou. Tolik stručně k obsahu: je schopný pojmout to podstatné z Emmy Kirkby už jen proto, že žádná skladba v její interpretaci není ošizená.
Záznamy vznikaly v rozpětí osmi let, nicméně na kultuře a "mladosti" jejího hlasu jako by se nic neměnilo, což platí dodnes. Buď má tak skvělou techniku, nebo dar od Boha; podle mě nejspíš obojí. Slyšitelné jsou akustické rozdíly jednotlivých snímků, které posluchače upozorní na švy v dramaturgii, tomu se však v případě takto koncipovaného recitálu lze jen těžko ubránit. Ti, kdo umění Emmy Kirkby znají a obdivují, si už pravděpodobně déle vychutnávají původní nahrávky v jejich úplnosti; ostatním tento disk upřímně doporučuji.


nahráli: Emma Kirkby - soprán, Anthony Rooley - loutna, The Consort of Musicke, Taverner Choir and Players, Andrew Parrott, London Baroque, Charles Medlam
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/08