12.8.2003 | Autor: Petr Veber

Philips / Universal Music (78:56 + 80:39 + 80:49 + 79:54 + 75:37)
Umění nizozemské sopranistky Elly Ameling, která se poprvé objevila jako třiadvacetiletá na pěvecké soutěži ve městě Hertogenbosch v roce 1956 a která se s veřejnou pěveckou dráhou rozloučila v roce 1996, zachycuje pětideskový komplet v jejích nejcharakterističtějších oborech velmi komplexně. Ukazuje ji jako nositelku lyrického křišťálového hlasu, který byl doma jak v barokní hudbě a v mozartovském repertoáru, tak v německé a francouzské koncertní písni 19. a počátku 20. století i v americké hudbě na pomezí lehké klasiky a populáru.
Spektrum soustředěných nahrávek je široké. Sahá od snímků z první poloviny šedesátých let až k nahrávkám z roku 1984, od Bacha po jazz. Na hlase je časové rozpětí samozřejmě trochu poznat, avšak celkový dojem z kompletu je jednolitý, vyrovnaný a víc než uspokojivý a žánrová šíře obdivuhodná. Těžko rozhodovat, v čem byla Elly Ameling nejlepší. Erika Satieho i Gershwina a jejich souputníky zpívá s dostatečně uvolněným frázováním a Duke Ellingtona dokonce s obdivuhodným náznakem pravého a náležitého "feelingu". Francouzské písně s vynikající výslovností a šarmem, německé plasticky, lyricky a čistě, Mozarta perlivě, Bacha andělsky... Je to zpěv vždy dokonale zformátovaný, flétnově hladký, ale nijak studený. V pozdějším věku dostává ovšem lehký přídech ne zcela moderní dikce a poněkud umělé modulace.
Technická rovina nahrávek je vcelku jednotná, nic nepůsobí zvukově antikvovaně; klavírní doprovody, barokní hudba i moderní "jazzový" zvuk se poslouchají příjemně. Ani jedna deska z kompletu není jen nějakým historickým dokumentem, všechny poukazují ke zboží naší nedávné současnosti. Elly Ameling je považována za největší oratorní a písňovou interpretku nizozemského původu ve 20. století. Hudba vyslechnutá z těchto desek to může jen potvrdit. Perfekce, vyrovnanost a krása hlasu, výslovnost, pozornost významu slov... je to záznam stálého, velkého, třebaže civilního a neokázalého komorního umění nedotýkajícího se příliš opery, zato vyzrálého na kontaktu s publikem "liederabendů".


nahráli: Elly Ameling - soprán, Stuttgarter Kammerorchester, Wiener Philharmoniker, Karl Münchinger, Kammerorchester Berlin, Vittorio Negri, Louis van Dik - klavír, John Clayton - kontrabas ad.
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2003/07