1.2.2009 | Autor: Věroslav Němec

Martha Argerich – klavír,*Sergej Nakarjakov – trubka, **Lilya Zilberstein – klavír, ***Renaud Capuçon, Alissa Margulis – housle, ***Lida Chen – viola, ***Mischa Maisky – violoncello, *Orchestra della Svizzera Italiana, Alexander Vedernikov. Produkce: Wolfgang Müller, Ulrich Ruscher. Text: A, N, F. Nahráno: live, 6/2006 Palazzo dei Congressi a Auditorio Stelio Molo, Lugano. Vydáno: 2007. TT: 66:21. DDD. 1 CD EMI Classics 5045 – 0428 (EMI).

Již po sedm ročníků je červnový hudební festival v Luganu spojen se jménem světové pianistky Marthy Argerich. Ke čtyřem CD, která byla během předešlých festivalů pořízena, se nyní připojuje CD páté, jež bylo natočeno v roce 2006 a obsahuje výhradně skladby Dmitrije Šostakoviče. Koncert č. 1 pro klavír, trubku a smyčce op. 35 je dílo mimořádně působivé – křehká lyrika se v něm prolíná s humornými „cirkusovými“ epizodami. Martha Argerich, Orchestra della Svizzera Italiana s Alexandrem Vedernikovem i sólotrumpetista Sergej Nakarjakov pojali tuto skladbu jako hluboce intimní výpověď. Obdařili ji jemnými barvami, které okouzlují především v poetických pasážích. Lehká nostalgie nezřídka dýchá také z humorných epizod. V díle ale uslyšíme i několik míst s efektní „koncertní“ sazbou a především pak rychlá finální věta je ve svém celkovém vyznění skutečně strhující. Concertino pro dva klavíry a moll op. 94 z roku 1954 lze považovat za typický produkt socialistického realismu: tremola v introdukci odkazují na nějakou velkolepou romantickou ouverturu a melodie jsou natolik „líbivé“, že si je chtě nechtě zapamatujeme na první poslech. Martha Argerich s Lilyou Zilberstein hrají ovšem Concertino překvapivě oduševněle a plasticky, jak bychom u této „flašinetové“ skladby asi nikdy nečekali, a navíc se při hře bezpochyby dobře baví. Překrásný Klavírní kvintet g moll op. 57 je jedním z nejhodnotnějších Šostakovičových komorních děl. V nepřeberném bohatství kompozičních nápadů a náladových kontrastů jako by tu skladatel rozvíjel před posluchačem barvitý „filmový“ či „pohádkový“ příběh. Jeho provedení na tomto CD je nesmírně emotivní a procítěné. Při poslechu nemyslíme ani na techniku ani na souhru (obojí je samozřejmě prvotřídní) a jen se necháme unášet kouzelným „příběhem“, který interpreti „vyprávějí“. Mimořádnou pozornost si pak na této mistrovské nahrávce zaslouží fascinující práce s časem. To, co tu předvádí Martha Argerich a její kolegové, dokáží v komorní hře jen nejlepší z nejlepších.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2008/07