25.11.2010 | Autor: Luboš Stehlík

Daniel Hope – housle, Lorenza Borrani – druhé sólové housle, sólisté Evropského komorního orchestru, Kristian Bezuidenhout – cembalo, varhany, Stefan Maass, Stephen Rath – loutna, kytara, theorba, Hans-Kristian Kjos Sorensen – perkuse. Produkce: Alexander Buhr a Daniel Hope. Text: A, N, F. Nahráno: 6/2009, Wyastone, Nimbus Concert Hall. Vydáno: 2009. TT: 63:41. DDD. 1 CD Deutsche Grammophon 477 8094 (Universal Music).

Daniel Hope je v jednotě se svým jménem jednou z největších houslových nadějí pro 21. století. Má dokonalou techniku, dobře rozpoznatelný projev, netradiční vztah k dramaturgii a buldočí zavilost při prosazovaní svých nápadů. Jedním z nich je i nová deska u jeho domovské firmy Deutsche Grammophon s názvem Air – baroque journey. Po terezínském a mendelssohnovském projektu barokní procházka houslovou Evropou. Je to zábavná sonda do hudby Itálie, Německa, Francie, Anglie, Portugalska a Španělska od 16. do 18. století, přičemž si Hope ve shodě s dobovou zvyklostí nedělá starosti s originalitou; leckterý track zní v úpravě lépe nežli originál. Air odkazuje k slavné Bachově melodii, ale zajímavější jsou drobné kousky londýnského houslisty 17. století Nicoly Matteise, neapolského skladatele a varhaníka Antonia Valenteho, drážďanského houslového mága Johanna Westhoffa, jehož skladby pro sólové housle inspirovaly J. S. Bacha, nebo neapolského komponisty a loutnisty Andrey Falconieriho. Nejrozsáhlejší skladbou desky je Geminianiho Concerto grosso g moll č. 5; nechybí zde decentně interpretovaný Canon Johanna Pachelbela. Virtuozita, nasazení a zvuková brilance všech hráčů je fascinující. Jak vidno, stylovosti lze dosáhnout i bez obloukového smyčce, zkrácených hmatníků a autenticky seříznuté kobylky. Pro někoho to bude dobře udělaná běžná antologie, pro jiného skvělý nápad. Já se kloním k druhé možnosti.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/12