23.11.2011 | Autor: Jana Perutková

Jan Levicová – Ezio, Eva Müllerová – Fulvia, Yukiko Šrejmová Kinjo – Onoria, Michaela Šrůmová – Valentiniano, Martin Šrejma – Massimo, Ondřej Sochoa – Varo. Pražský symfonický komorní orchestr, Pavel Peřina – umělecký vedoucí, Jiří Kotouč – práce se zpěváky, Jiří Petrdlík – dirigent. Text: A, Č. Nahráno: live recording, 27. duben 2010, chrám sv. Šimona a Judy. Vydáno: 2011. TT: 97:21. DDD. 2 CD ArcoDiva UP 0141 – 2232.

Proslulý operní autor 18. století Christoph Willibald Gluck (1714  – 1787) byl skladatelem s českými kořeny. Ačkoliv se v českých zemích nenarodil, strávil v Čechách své dětství a mládí. V Praze pobýval v době jejího ohromného hudebního rozkvětu, zajisté zde slyšel i opery A. Vivaldiho. Hlavní město českého království opustil zřejmě v roce 1734 nebo 1735. Operu Ezio napsal Gluck již jako renomovaný skladatel, a to na slavný a mnohokrát předtím zhudebněný text největšího libretisty té doby – Pietra Metastasia. Libreto, jež vzniklo dvacet let před Gluckovou kompozicí, bylo ovšem pozměněno, některé árie byly vypuštěny a recitativy zkráceny. Gluck toto dílo zkomponoval v roce 1750 přímo pro Prahu, a to v době, kdy v ní již opět pobýval – působil zde totiž jako kapelník operní společnosti Giovanniho Battisty Locatelliho. V pozměněné verzi zazněla hned v následujícím roce v Lipsku prostřednictvím Mingottiho operní společnosti a konečně o třináct let později ve zcela přepracované podobě ve vídeňském Burgtheatru. Gluck v tomto díle vytvořil tradiční dramma per musica, žánr, jehož nejslavnějšími představiteli byli v té době N. Porpora a především J. A. Hasse. Nutno zdůraznit, že v pražské verzi Ezia jde o hudbu „předreformního“ Glucka – ostatně muzikologové se mohou přít, nakolik představují jeho opery vytvořené ve spolupráci s libretistou R. Calsabighim a určené pařížskému publiku skutečnou operní reformu. Dnes se Gluckovy opery objevují na českém jevišti velmi zřídka – tím pozoruhodnější je pro nás toto CD, které je live nahrávkou. Výkon orchestru i sólistů je na velmi solidní úrovni, nezklame nás, bohužel ale ani příliš nenadchne. Zpěváci intonují s jistotou, místy však až příliš vibrují, což poněkud ruší. Nejvíce zaujme Eva Müllerová v roli Fulvie. Orchestr je pěvcům zkušeným, byť poněkud rutinním partnerem. U recitativů poněkud postrádáme spád, u árií v některých případech větší prokreslení afektů. Přes uvedené drobné výtky je nutno znovuoživení Gluckova Ezia s radostí uvítat, neboť jeho hudebně dramatická díla z tohoto období si pozornost právem zaslouží.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2011/08