5.9.2007 | Autor: Jindřich Bálek

Wiener Philharmoniker, Staatskapelle Dresden, Carlos Kleiber. Produkce: neuvedeno. Text: A, N, F. Nahráno: 1979, 1981, 1982. Vydáno: 2004. TT: 79:39. DDD/ADD. 1 CD Deutsche Grammophon 00289 477 5324 (Universal Music).

Kompaktní disk vydaný při příležitosti úmrtí Carlose Kleibera obsahuje několik dirigentových nahrávek u Deutsche Grammophon již vydaných. Celkově jich není mnoho. Přecitlivělý a poněkud svérázný umělec (syn dirigenta Ericha Kleibera) s geniálním smyslem pro hudební výrazivo nahrával nerad a svými nároky i jistou nevyzpytatelností byl u nahrávacích firem v neoblibě. Ukázkovým příkladem dirigentova umění je snímek Nedokončené symfonie, která zaujme v první řadě volbou temp - prakticky každé téma má trochu odlišné tempo a tím pádem svůj osobitý charakter, jediná repetice není jen opakováním téhož. Pracuje s jemnými a přitom velmi výraznými kontrasty, s pauzami. To lze sledovat i na Brahmsově Čtvrté - tam ale spíš zaujme zpěvná vylehčenost druhé věty, rytmická přesnost ve vedení frází a celková "muzikantská duše". V závěrečné větě naopak přesně vyvážená gradace. Přesto bych osobně místo Brahmsovy Čtvrté na vzpomínkové CD z katalogů DG vybral spíše Beethovenovu Sedmou. Závěr z Wagnerovy opery Tristan a Isolda je převzat s Kleiberovy kompletní nahrávky; lze předpokládat. že také vyjde znovu. Pro tuto chvíli nechme stanou zajímavé pěvecké výkony. Orchestrální part u Isoldiny smrti z lásky respektuje wagnerovský princip nekonečné melodie, posluchač má ale dojem neobyčejné lehkosti a přirozenosti, a téměř s každá fráze přináší zajímavý interpretační nápad.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2007/01