10.5.2002 | Autor: Miroslav Srnka

Deutsche Grammophon / Universal Music (72:00)
Basbarytonistu Bryna Terfela známe doposud převážně jako interpreta starší hudby (baroko, Mozart) a z 19. století repertoáru románského. Tento muž monumentálního hlasu i zjevu zatím "unikal" Wagnerovi, až do debutu v Tannhäuserovi v roce 1997 (v newyorské Met). Přesto se podle jeho nového alba - čistě wagnerovského - zdá být tomuto skladateli téměř předurčen. Živý zjev a síla čišící z hlasu i temperamentu ukazují sedmatřicetiletého pěvce na první pohled jako mladistvého "reka". Měl by mu tedy vyhovovat kupříkladu Holanďan. Ale přesto mu vychází tato role - to je samozřejmě dáno i jejím "ranějším" modelováním už u Wagnera - plošeji než zralí hrdinové, u nichž už vnější síla neskrývá vnitřní složitost: Terfelovu trpícímu Amfortasovi ani na nahrávce nechybí intenzivní jevištní "prezence", album pak uzavírá Wotanův finální monolog "Des Augen leuchtendes Paar" z Valkýry, po němž už opravdu nemůže nic následovat. Něha silného a všemocného muže (ať tím myslíme Wotana, nebo Terfela) dosahuje vrcholného, mrazivého účinu při ztišení otce trestajícího a navždy opouštějícího své nejmilovanější dítě (při "so kßt er die Gottheit von dir!"). Myslím, že v tom je Terfelova největší přednost: svůj hlas jak zrozený pro hrdinné suverény umí "zkomplikovat" citem a vnitřní složitostí (více než třeba sošný Adam nebo hollywoodsky střižený Morris). A právě tyto emocionální detaily by nebyly možné bez dokonale posazeného a ovládaného hlasu.
Nebyly by možné ani bez stejně přesvědčivých Berlínských filharmoniků, které Claudio Abbado drží neustále v barevné transparentnosti a agogické střídmosti, od níž se odpichuje sólista do své volnosti. Orchestr zde tedy není s Terfelem jediným hrdinou, ale jeho scénickým "okolím". Myslím, že to je pro nahrávání Wagnera s Terfelem výborné řešení. To se definitivně ukáže příští rok, kdy Terfel pro DG nahraje Hanse Sachse v Mistrech pěvcích. Na celého Wotana, který mu byl od divadelních intendantů nabídnut už před deseti lety(!), kterého však Terfel tehdy na Soltiho radu odmítl, si na nahrávce i na jevišti ještě budeme muset počkat. Bude to napjaté čekání.



nahráli: Bryn Terfel - basbaryton, Berliner Philharmoniker, Claudio Abbado
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2002/05