21.2.2004 | Autor: Luboš Stehlík

Supraphon (63:00)
Supraphon a Nadace Bohuslava Martinů spojily síly a začaly realizovat v krátké době třetí komplet skladeb Bohuslava Martinů. Po uzavřeném souboru komorních skladeb pro housle a klavír (Matoušek, Adamec), který získal MIDEM Classic Award, rozdělaném kompletu houslových skladeb s orchestrem (Matoušek, Hogwood, Česká filharmonie), jejíž první díl získal vloni Cenu Harmonie za nejlepší českou nahrávku, je to komplet symfonií. Martinů si takovou pozornost určitě plně zaslouží a ostatní čeští skladatelé (žijící i mrtví vyjma Dvořáka) mu mohou pouze kolegiálně závidět. Komplet symfonií nahrál před mnoha lety Václav Neumann, a i když je v lecčems velmi zajímavý, přece jen zaostává nejen v technice záznamu, ale i v některých koncepčních problémech partitur. Nová idea souborné edice, navíc s revidovanými notovými materiály (Sandra Bergmannová, Aleš Březina, Sharon Choa), přichází tedy v pravou chvíli jako reprezentativní výklad počátku 21. století. (Při dnešní situaci v nahrávacím světě asi nadlouho poslední.) Doufám jenom, že projekt bude zdárně dokončen.
Volba 3. a 4. symfonie je pochopitelná. Třetí symfonii (1944) považoval skladatel za svou první skutečnou symfonii a byl na ni oprávněně pyšný, se Čtvrtou symfonií (1945) slavil díky jejímu pozitivnímu náboji, světlu a komunikativnosti velké úspěchy.
Znovu a znovu zažívám, jak blahodárný vliv má na Českou filharmonii dirigent Jiří Bělohlávek. Orchestr hraje soustředěně, je perfektně připraven a dělá, co má dělat každý ansámbl - do puntíku realizuje vizi dirigenta. Výkon orchestru je v obou skladbách (v 3. symfonii možná ještě o pověstný fous víc) famózní a samotný Bělohávek posunul úroveň interpretace obtížných partitur zase o notný kus dál. Dirigent zúročuje v nahrávce svoje celoživotní umělecké a životní zkušenosti a je s podivem, že takový umělec byl šéfem našeho prvního orchestru, k jeho škodě, jen chvíli. Ještě štěstí, že máme dar zvukových záznamů.
Drobná poznámka na konec: první díl symfonické edice má velmi pěkný, výtvarně sevřený, nepatetický cover a nahrávací tým se zhostil svého úkolu zcela profesionálně.



nahráli: Česká filharmonie, Jiří Bělohlávek
Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2004/01