24.12.2003 | Autor: Luboš Stehlík
Supraphon (74:01)
booklet
Není pochyb o tom, že Supraphon je jedním z největších bojovníků za prosazení hudby Bohuslava Martinů ve světě. Jestliže boj o Dvořáka byl již vybojován a Martinů se doma už jakž takž etabloval jako normální součást repertoáru, v zahraničí je stále třeba velmi aktivně a důrazně připomínat, že patří k nejdůležitějším hudebníkům 20. století. Recenzovaná kompilace je dalším vydařeným příspěvkem k tomuto "boji". Výběr skladeb připomíná jednak jak mocnou celoživotní inspirací bylo pro skladatele baroko a zvláště forma concerta grossa, jednak jak miloval orchestrální barvy, jak je uměl geniálně míchat ve své kompoziční paletě a jak mu nebyl proti mysli ani svět impresionismu.
Jiří Bělohlávek realizoval s
Českou filharmonií na konci 80. let několik skvělých nahrávek a je možné, že i to byl důvod, proč byl poté povolán, jak se později ukázalo bohužel na krátký čas, na post šéfa našeho "národního stříbra". Martinů patří k jeho silným autorům a tato hudba jej provází po celou kariéru. Je nezpochybnitelné, že patří mezi nejlepší interprety hudby Martinů vůbec a dokazuje to už několik desetiletí každým koncertem. Filharmonie byla v době natáčení, jak je slyšet, mimořádně disponovaná, dokonce bych řekl, že je cítit určité nadšení hráčů a velmi kladný vztah k této hudbě. Kompilace bude určitě dobrým vyslancem Martinů doma i v cizině. Na závěr jen maličká poznámka k designu. Při otevření bookletu s velmi pěkným coverem mě zarazila volba písma u sleeve-note. Myslím, že mělo grafické studio zvolit jiný typ než Antique Olive (asi T light). Vypadá a čte se špatně.
nahráli: Česká filharmonie, Jaroslav Šaroun a Karel Růžička- klavír*, Jiří Bělohlávek
Body: 
Psáno pro: časopis Harmonie 2003/11
