Bohuslav Martinů – Řecké pašije

John Mitchinson – tenor, Helen Field – soprán, John Tomlinson – bas, Jeffrey Lawton – tenor, Arthur Davies – tenor, Geoffrey Moses – bas, Pražský filharmonický sbor, Josef Veselka, Kühnův dětský sbor, Jiří Chvála, Filharmonie Brno, Sir Charles Mackerras. Režie: Tomáš Šimerda. Text: Č, A, N, F. Nahráno: 1. – 6. 6. 1981, Stadion, Brno (zvuk), 1999, ostrov Brač (obraz). Vydáno: 2007. TT: 93:10. Obraz. formát: NTSC 16:9. Zvuk. formát: PCM Stereo Dolby Digital 5.1. 1 DVD Supraphon Music SU 7014-9.

Řecké pašije Bohuslava Martinů se objevily na LP Supraphonu již krátce po realizaci jejich vysoce kvalitní nahrávky s dirigentem Charlesem Mackerrasem v roce 1981. Tato nahrávka byla pořízena ve studiu Stadion v Brně za účasti sólistů Velšské národní opery, Státní filharmonie Brno, Pražského filharmonického sboru a Kühnova dětského sboru. Mackerrasův vztah k české hudbě nastartovalo jeho studium u Talicha koncem čtyřicátých let, jeho láska však trvá dodnes a přinesla mnohé především hudbě Janáčkově a Martinů. Je zajímavé, že Mackerras byl vždy uznávaným interpretem nejen Mozartovy, ale i Janáčkovy hudby a jeho koncerty i nahrávky byly vždy brány doslova za vzorové. Totéž platí i v případě Martinů, kterému Mackerras porozuměl s mimořádným citem a vroucností. Na příkladu poslední Martinů opery Řecké pašije je to obzvláště patrné – toto dílo prošlo doslova martyriem už při samotné přípravě i při snaze o uvedení na operní scénu. Martinů se seznámil s knihou řeckého spisovatele Kazantzakise Kristus znovu ukřižovaný v roce 1954 a příběh zasazený do drsných poměrů spisovatelovy rodné Kréty jej doslova uchvátil dramatickým střetem proklamovaných a skutečných křesťanských a humanistických idejí na malém prostoru horské vesnice. Šíře děje nutně zhuštěná samotným Martinů do operního libreta si vyžádala dlouhou řadu dopisů i osobních setkání s Kazantzakisem, ale hudební složka zkušeného a zralého skladatele, který měl v té době již za sebou úspěchy v celosvětovém měřítku, také nebyla jednoznačně přijata, přestože byla premiéra dohodnuta s londýnskou Operou Covent Garden v roce 1958 pod vedením Rafaela Kubelíka. Ani přímluva českého dirigenta neodradila vedení opery od odmítnutí první verze Řeckých pašijí a Martinů se okamžitě, byť již nemocný, pustil do jejího přepracování. Druhou verzi dokončil skutečně v hodině dvanácté na počátku roku 1959, kdy mu do konce života zbývalo už jen půl roku. Premiéry se ovšem již nedočkal, ta se uskutečnila zásluhou jeho velkého přítele P. Sachera v Curychu až v roce 1961. (První verze byla nakonec premiérována až v roce 1999 na festivalu v Bregenzi a dle slov ředitele Nadace B. Martinů Aleše Březiny se po více než 40 letech mohla odborná i laická veřejnost konečně přesvědčit, že jak Martinů, tak i Kubelík oprávněně usilovali o její uvedení.) DVD vydané vloni Supraphonem je zpracováno z televizního koprodukčního filmu z roku 1999, který vznikl ve spolupráci s Českou televizí a RTV Slovenija. Velmi fundované televizní štáby, vynikající scénografické a výtvarné zpracování včetně castingu – najdeme zde mnohé známé tváře českých herců v čele s Miroslavem Etzlerem v roli Manolia – daly vzniknout emočně silnému projektu s použitím právě Mackerrasovy nahrávky s vynikajícími výkony velšských sólistů i českých sborů a orchestru. DVD tak mělo všechny předpoklady k velmi dobrému výsledku, žel ne zcela bezchybná obrazová kvalita a velmi úsporné vybavení jak samotného DVD (není zde ani bonus, ani jakékoliv další informace o natáčení, fotografie a podobně), tak i dosti útlého bookletu, ubírají dle mého názoru zcela zbytečně kvalitnímu titulu na impozantním vstupu na český i zahraniční trh.

Body: 5 z 6

Sdílet článek: