Bohuslav Martinů - Piano Quintets H. 229, 298, Piano Quartet H. 287
28.3.2009 | Autor: Luboš Stehlík
Bohuslav Martinů - Piano Quintets H. 229, 298, Piano Quartet H. 287
Dárek k výročí Bohuslava Martinů se producentu Pierru Barbierovi povedl náramně. Z řady českých umělců, kteří pro jeho firmu nahrávají, vybral svého nejlepšího pianistu a Kocianovo kvarteto a opět měl šťastnou ruku. Místo Milana Slavického, který většinou sedí v křesle režiséra, spolehlivě „zaskočil“ Jaroslav Rybář a Steinwaye připravil jeden z nejlepších evropských ladičů Ivan Sokol.
Jestliže 1. klavírní kvintet H. 229 patří do „pařížské“ periody, tak 2. klavírní kvintet H. 298 i Klavírní kvartet H. 289 do „americké“. Změnu tvůrčí poetiky poznáte myslím na první poslech, navíc interpreti se hodně snaží o pečlivou diferenciaci. O technických aspektech je zbytečné psát, protože nemají závažnější chybu, báječné je i nejednou složité pletivo rytmických vztahů, ale nejvíc mě oslovila mistrovská barevná paleta a práce se zvukem. Například jsem žasnul nad drtivostí hymnického vyznění 1. kvintetu. Tématem pro zvláštní studii by byla fantastická hra Ivana Klánského. Přestože v podstatě hybnější nahrávka kvintetů u Naxosu je výborná, tak Klánský jde v práci se zvukem ještě dále než Karel Košárek. Po prvním poslechu jsem zůstal chvíli jako opařený a musel jsem si pustit desku několikrát, abych mohl získat „nadhled“. Prostě jsem ještě nikdy tuto hudbu hrát s takovým výrazem a tak homogenně. (Kopii obrazu Paula Signaca Le Pont Marie z roku 1927 na coveru desky berte jen jako náladové oživení bookletu. Stejně tak by tam mohla být řada jiných reprodukcí.)
Body:
časopis Harmonie 2009/04
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-recenze/Bohuslav-Martinu-Piano-Quintets-H-229-298-Piano-Quartet-H-287~28~brezen~2009/
Komentáře
&;
