Béla Bartók: Klavírní koncerty
23.7.2005 | Autor: Michal Nejtek
Deutsche Grammophon/Universal Music (76:25)
booklet
Klavírní koncerty Bély Bartóka neodmyslitelně patří (zhruba od poloviny šedesátých let) na dirigentský repertoár Pierra Bouleze - s tím, že hlavní pozornost Boulez věnoval prvním dvěma. Nyní máme v ruce srovnávací nahrávku všech tří, každý je interpretován jiným sólistou a orchestrem.
Bartókova hudba (koncerty nevyjímaje) se vyznačuje zvláštní kombinací niternosti, témbrové drobnokresby, quasi folkloristických naivi-stických elementů a tanečně rytmické bezprostřednosti. Pokud interpret některou z těchto složek potlačí, je výsledek vždy o cosi ochuzen.
Ze všech tří nahrávek bych nejlépe hodnotil Klavírní koncert č. 2 v podání Leifa Ove Andsnese a Berlínských filharmoniků - je zřejmě nejkomplexnější. Dokonalost v detailech (souhra, frázování) je samozřejmostí, k tomu přistupuje sólistova energie a rytmická dravost. Boulezův cit pro tektonické vrcholy skladby je přímo ukázkový, orchestr zní plně, nikoliv hrubě. Nahrávka Klavírního koncertu č. 1 (Krystian Zimerman, Chicago Symphony Orchestra) je naopak zajímavější v tišších pasážích - Zimerman je perfekcionista s dokonalou tónovou kulturou, ve vypjatých místech je však příliš uměřený a málo expresivní (totéž platí i o orchestru). Artikulace synkopického tématu třetí věty je někdy toporná až nepřesná, schází jí rytmický odpich. Klavírní koncert č. 3 (HélÉne Grimaud, London Symphony Orchestra) zní nejméně přesvědčivě, ve druhé větě se vyskytují překvapivé intonační nedostatky (akordy ve dřevech), ve třetí větě rytmické. Sólistka navíc poměrně zvláštně (a rušivě) artikuluje téma druhé věty - akordy v levé ruce hraje neustále se zpožděním oproti melodii v pravé.
Celkové vyznívá nahrávka kladně, každý posluchač má možnost ocenit klady i zápory jednotlivých interpretačních přístupů.
Body:
časopis Harmonie 2005/05
Online verze stránky: http://www.muzikus.cz/klasicka-hudba-jazz-recenze/Bela-BartokKlavirni-koncerty~23~cervenec~2005/
Komentáře
&;
