18.4.2010 | Autor: Lenka Kiliç

Barnabás Kelemen, Katalin Kokas – housle, Zoltán Juhász – furulya, Zoltán Kocsis – klavír. Produkce: Ibolya Tóth. Text: A, N, F, maďarsky. Nahráno: 9 a 10/ 2007, Phoenix Studio, Budapešť. Vydáno: 2008. TT: 67:27. DDD. 1 CD Hungaroton Records, HCD 32516 (distribuce Panther).

Tvorbu Bély Bartóka nelze oddělit od folklóru. Ať se jedná o sběr pramenů, úpravy lidových písní nebo vliv na vlastní, původní díla.
K napsání čtyřiceti čtyř Duet pro dvoje housle (1931 – 1932) vedla Bélu Bartóka snaha představit mladým začínajícím hudebníkům jednoduchost, krásu a rytmická specifika lidové hudby na vysoké umělecké úrovni. Jako takové jsou výbornou školou rytmiky, akcentace a melodického projevu, aniž by malé muzikanty otrávily drilem po způsobu etud. Díky nadčasovosti lidové hudby působí skladbičky stále svěže a moderně, vyzývají k improvizaci, variacím, spontánnímu muzicírování. Zahrát ale všechna dueta v délce cca 50 minut tak, aby se posluchač po pár jakkoliv kontrastních kouscích nenudil, není jen tak. Barnabás Kelemen a Katalin Kokas nepodcenili jednoduchý part a udělali z čtyřdílného cyklu pozoruhodnou věc. Jejich housle zpívají, pláčou, konejší, tancují, zlobí se, „bojují“ s místy nepoddajným rytmem, ale především přednáší lidové melodie se stejnou vervou, prostotou a oduševnělostí, jako jejich kolegové z lidových řad.
Následující tříminutová skladbička Z Gyergyó aneb tři maďarské lidové písně z oblasti Csík pro furulyu (druh lidové flétny) a klavír (1907) byla svým autorem míněna jako pokus přenést lidovou hudbu na klasická pódia. Její koncertní provedení není známo. O to přínosnější je její zaznamenání na disk.
Maďarské nápěvy pro housle a klavír (1926) jsou vybrány z klavírního cyklu Pro děti a upraveny jako duo podobně jako Maďarské lidové písně pro housle a klavír (1934). Úpravy prvního cyklu měly co do činění s Josephem Szigetim, autorem úpravy druhého z nich je Tivadar Országh. Housle mají v duetu obvykle hlavní slovo, v tomto případě se ke slovu jako sólista dostane i klavír. Obě tyto skladby zazní v provedení houslisty Barnabáse Kelemena a klavíristy Zoltána Kocsise. Barnabás Kelemen má porozumění pro interpretaci folklorem inspirovaných skladeb, které hraje jistě, s citem, temperamentem, a bez sólistických manýr koncertních umělců. Zoltán Kocsis je dobrým partnerem, ale z projevu je znát, že mu oblast lidové hudby není příliš vlastní. Není tak zemitý a přesvědčivý jako Kelemen, jeho projev nemá takový švunk a na můj vkus používá příliš pedálu, zajímavé harmonie a rytmy tak mnohdy splývají.
Nahrávka vydavatelství Hungaroton může sloužit k více účelům: jako instruktážní CD pro začínající hudebníky, jako zajímavý přínos do diskografie Bély Bartóka, její obsáhlé průvodní slovo může být pomůckou muzikologům a etnografům, nebo čistě pro radost z dobře zkomponované a zahrané hudby. Mimo to poukazuje na nesporný umělecký přínos Bély Bartóka v oblasti dětské tvorby. Ta bývá často bagatelizována a proto děti hned v začátku spíše odradí, než motivuje. Právě děti jsou nejvíce otevřeny spontánní tvořivosti a kráse a právě tu jim hudba Bély Bartóka nabízí.


Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2009/10