(Bach, F. Couperin, Picchi, Ligeti, Rameau, Andriessen)
Barbara Maria Willi – cembalo. Produkce: neuvedeno. Text: N, A, Č. Nahráno: 7/2003, hudební sál Kroměřížské nemocnice. Vydáno: 2005. TT: 62:13. DDD. 1 CD Musicaphon M 56863 (www.musicahon.de).
Promyšlená do nejmenších detailů, odvážná s prostou samozřejmostí, vášnivá i mrazivě soustředěná. V kontrastu s názvem Konstrukce a dekonstrukce navíc svobodomyslná. Ne však anarchisticky svéhlavá. Historicky poučená, směle soudobá. Nad to všechno prodchnutá a zastřešená něčím, co potěší nejedno labužnické ucho: nápadem. Nápadem, který zaujme, což je mu zcela vlastní, ale který také překvapuje, což mu přidává na kráse.
Aniž by se snižovala kvalita desek, jež vynášejí na světlo neznámou hudbu či autora, jejichž protagonisté provokují, šokují nebo jsou podle některých hledisek interpretačně výjimeční, firem, které vždycky přinesou zajímavý titul a informovaný posluchač to dobře ví, nutno říci, že nahrávka Barbary Marie Willi , „oblepená“ výše uvedenými charakteristikami, je přece jen nechává poněkud za sebou. Vezmeme-li v potaz, že se jí to daří s partnerem, jako je cembalo, zaslouží si interpretka nejen slova chvály, ale i obdivu.
Protagonistka a zároveň autorka průvodního slova uvažuje nad myšlenkou, že každému plus odpovídá minus, tedy že v hudbě „pevné struktury obsahují svůj protipól.“ Příkladem vzájemného konstruktivně dekonstruktivního napětí je Hungarian Rock György Ligetiho, jiným způsobem pak Pass'e mezzo (1621) Giovanni Picchiho. V oddělené podobě nachází Willi tyto prvky v Bachově Chromatické fantazii a fuze BWV 903 . Volné pojetí a hru s barvami představuje zdánlivě prostá Ouvertura k Orfeovi (1982) Louise Andriessena a Les barricades mystérieuses Francoise Couperina (z PiÉces de Clavecin , Livre II ). Rameauova Suita a moll (z Nouvelles suites de piÉces de clavecin ) překračuje hranice skladeb určených k tanci čili de-konstruuje formu, podřízenou původně danému účelu.
Toto stručné vysvětlení naznačuje, že u desky se rozhodně nelze nudit a záleží na nás, zda se pustíme do objevování prvků, které Barbara Willi dokázala z hudby vyčíst a snaží se nám je odkrýt, nebo text odložíme a budeme „jen tak“ poslouchat. Interpretka skladby seřadila natolik zajímavě, že i s absencí jejího komentáře bude nad čím přemýšlet. Jedinou negativní drobností je nedotažená editace textu v češtině (je také zkrácený), „výpadek“ čísla bachovského katalogu považujme při pečlivosti této umělkyni za pouhé nedopatření.
Barbara Willi hraje na desce na nástroj Františka Vyhnálka stavěného podle francouzských vzorů z 18. století a na francouzsko-italský nástroj z dílny Marca Champolliona (Ligeti, Picchi).
Vydavatel: Musicaphon
Stopáž: 62:13
Body: 5 z 6
