15.8.2006 | Autor: Lenka Kylic

(70:16)
Estonian Philharmonic Chamber Choir (1, 15), Theatre of Voices (2 - 14), The Pro Arte Singers (2, 13, 14), Christopher Bowers-Broadbent - varhany (3-10), Paul Hillier. Produkce: Robina G. Young. Text: A, F, N. Nahráno: 1996 - 2004. Vydáno: 2005. TT: 70:16. DDD. 1 CD Harmonia Mundi USA HMU 907 407 (distribuce Classic).

Dalším z příspěvků k letošním sedmdesátinám Arvo Pärta je kompilační CD vydavatelství Harmonia Mundi nazvané příznačně A Tribute, které uvádí vokální tvorbu estonského skladatele.
Pärtovu hudbu lze zjednodušeně rozdělit do dvou období: na šedesátá léta ve znamení převážně seriálních prací, která jsou až na výjimky instrumentální, a tvorbu počínající druhou polovinou let sedmdesátých ve znamení takzvaného tinntinabuli stylu, kdy dominují sakrální texty a vokální skladby nad instrumentálními. Přičemž Pärtův tinntinabuli styl se s každým následujícím desetiletím rozvíjí a ukazuje široké možnosti použití a variací. Paul Hillier člení v bookletu k nahrávce tinntinabuli periodu na tři časová období: 1970 - 1980 ve znamení kresby tužkou na papír, 1980 - 1990 přepisující tyto znalosti do fresek a třetí od roku 1990 kresba olejem, pracující s ještě větším důrazem na detail. Tato definice je víc než přesná, o čemž jsem se přesvědčila nedávno v orchestrální skladbě Lamentate.
Na disku jsou zastoupena tato díla: Dopo la vittoria (1996/1998) napsaná u příležitosti oslav 1600 let od úmrtí sv. Ambrože; The woman with the alabaster box (1997), která vznikla k 350. výročí karlstadtské diecéze; Berlínská mše (1990, rev. 1997) zkomponovaná pro Německé katolické dny v Berlíně; Solfeggio (1964) - jediná a capella skladba z prvního tvůrčího období spojující tonální a seriální svět; Magnificat (1989) - jedna z nejpopulárnějších Pärtových sborových skladeb, Bogoroditse Djevo (1990) věnované Carole Service 1990 v King's College v Cambridgi, I am the true vine (1996) napsaná k 900. výročí založení katedrály v Norwichi, Which was the son of... (2000) virtuálně spojují rodokmeny podle sv. Matouše jdoucí od Abrahama k Ježíši a podle sv. Lukáše vracejícího Ježíše zpět k Abrahamovi, Adamovi, potažmo k Bohu.
Paul Hillier (šéf Hilliard Ensemble, zakladatel souboru The Theatre of Voices, šéfsbormistr Estonského filharmonického komorního sboru, a autor pärtovské monografie) vede jednotlivé hlasy velmi citlivě a jemně. Vůbec nepoznáme, že jde o rozdílná umělecká tělesa a že nahrávky byly pořízeny v poměrně širokém časovém rozpětí. Je vidět, že má Pärtovu hudbu už hodně zažitou a že s ní souzní. Zejména Berlínská mše je prosta jakéhokoliv patosu a jedná se o skutečnou duchovní službu - prostou, intimní a hlubokou. Mše byla původně napsána pro vokální kvarteto a varhany a v tomto provedení je uvedena i na nahrávce. Všichni zúčastnění zpívají nádherně čistě, jistě, s vědomím obsahu díla a s pokorou k němu. Svými bezchybně čistými a krásně zabarvenými hlasy zprostředkovávají opravdu mimořádný hudební zážitek. Nahrávka je pěknou kompilací Pärtova vokálního díla a doplňuje tak dva další disky (Lamentate, ECM New Series 1930 a A Portrait, Naxos, 8.558182-83), které letos vyšly k Pärtovým sedmdesátinám. Vynikající je především interpretační stránka celého projektu. Zdánlivě poněkud posluchačsky nevděčné čistě vokální CD, až na Berlínskou mši s varhanami, převážně a cappella rozhodně i přes svou sedmdesátiminutovou stopáž nenudí. Booklet kromě průvodního slova Paula Hilliera obsahuje texty všech uvedených skladeb v překladech do angličtiny, francouzštiny a němčiny. Další povedený příspěvek do pärtovské diskografie.

Body:

Psáno pro: časopis Harmonie 2005/12